Přenesení schrány
Když David upevnil svůj trůn, zaměřil se na uskutečnění plánu, který choval v srdci — přenést Boží schránu do Jeruzaléma. Slušelo se, aby bylo hlavní město národa poctěno znamením Boží přítomnosti.NUD 346.1
David chtěl z této příležitosti udělat velice radostnou událost a velkolepou podívanou. Lid jásal. Velekněz, knížata a představitelé jednotlivých kmenů se shromáždili v Kirjat-jearímu. David zářil svatým nadšením. Schrána byla vyzvednuta z Abínádabova domu a položena na nový vůz tažený voly. Tento povoz řídili dva Abínádabovi synové.NUD 346.2
Za ním šli s radostnými výkřiky a písněmi izraelští muži. Množství hlasů se spojilo ve zpěvu za doprovodu hudebních nástrojů. “David a všechen izraelský dům křepčili před Hospodinem za doprovodu různých nástrojů z cypřišového dřeva, citar, harf, bubínků, chřestítek a cymbálů.” 2. Samuelova 6,5. Dlouhý průvod lidí ve slavnostní náladě se vinul cestou přes pahorky a údolí ke Svatému městu.NUD 346.3
Avšak “když přišli k Nákonovu humnu, vztáhl Uza ruku k Boží schráně a zachytil ji, protože spřežení vybočilo z cesty. Hospodin vzplanul proti Uzovi hněvem. Bůh ho tam pro neúctu zabil a on tam při Boží schráně zemřel.” 2. Samuelova 6,6.7. Na rozradostněný dav padla hrůza. David se hrozně vyděsil a ve svém srdci pochyboval o Boží spravedlnosti. Proč byl seslán tento strašný soud, aby změnil veselí v zármutek a nářek? Protože cítil, že není bezpečné mít schránu ve své blízkosti, rozhodl se ponechat ji tam, kde byla. V blízkosti se pro ni našlo místo v domě Obéd-edóma.NUD 346.4
Uzova smrt byla Božím rozsudkem nad přestoupením velmi jasně formulovaného zákazu. Nikdo kromě kněží, potomků Árona, se nesměl dotknout schrány, ba ani se na ni jen podívat, jestliže nebyla zakryta. Boží příkaz zněl: “Áron a jeho synové úplně přikryjí svaté předměty…; teprve potom přijdou Kehatovci, aby to nesli. Nedotknou se svatých předmětů, aby nezemřeli.” 4. Mojžíšova 4,15. Kněží měli přikrýt schránu a Kehatovci ji pak museli zvednout pomocí tyčí, které byly umístěny v kruzích na každé straně schrány. Měli nosit schránu “na ramenou” 4. Mojžíšova 7,9. Jednalo se tu o neomluvitelné přehlížení Hospodinových nařízení.NUD 346.5
David a jeho lid se zúčastnili svatého díla s radostí a ochotným srdcem, ale nekonali ho v souladu s Hospodinovými příkazy. Pelištejci, kteří neznali Boží zákon, položili schránu na vůz, když ji vraceli do Izraele. Ovšem Izraelci měli jasné směrnice o Boží vůli v této záležitosti a jejich nedbalost těchto ustanovení byla zneuctěním Boha. Porušení Božího zákona způsobilo, že si Uza dostatečně neuvědomoval posvátnost schrány. S nevyznanými hříchy, které na něm spočívaly, se proti Božímu zákazu opovážlivě dotkl symbolu Boží přítomnosti. Bůh nemůže přijmout jen částečnou poslušnost, pouze nedbalé zachovávání svých přikázání. Smrt jednoho muže, pokud přivede lid k pokání, může zabránit odsouzení tisíců.NUD 346.6
David cítil, že jeho vlastní srdce není zcela ve správném vztahu k Bohu. Bál se schrány, aby na něj pro nějaký hřích nedopadl také soud. Ale Obéd-edóm přivítal svatý symbol jako příslib Božího požehnání poslušným. Celý Izrael pozoroval, jak se bude dařit jeho domácnosti. “Hospodin Obéd-edómovi i celému jeho domu žehnal.” 2. Samuelova 6,11. David byl veden k tomu, aby si lépe než kdy předtím uvědomil svatost Božího zákona a nutnost důsledné poslušnosti.NUD 347.1
Po třech měsících se rozhodl, že učiní nový pokus přemístit schránu. Tentokrát věnoval velkou pozornost tomu, aby se vše konalo podle Hospodinových nařízení. Znovu se shromáždilo velké množství lidí u Obéd-edómova domu. Schrána byla s uctivou pozorností vložena na ramena Bohem určených mužů a obrovský průvod se s chvějícím se srdcem vydal na cestu. Na Davidův pokyn byly přineseny oběti. Pak strach a hrůzu vystřídala radost. Král odložil královské roucho a oblékl se do lněného efódu, jaký nosili kněží. (Efód, šat zhotovený z jednoho kusu látky, někdy nosili i jiní lidé než kněží.) Při tomto svatém obřadu se David před Hospodinem postavil na stejnou úroveň se svými poddanými. Měl být uctíván jen Hospodin.NUD 347.2
Znovu k nebi stoupala hudba harfy, rohu, polnice a cimbálu spolu se zpěvem mnoha hlasů. “A David poskakoval před Hospodinem ze vší síly” (2. Samuelova 6,14) v rytmu hudby.NUD 347.3
Davidovo tančení v jásavé radosti před Hospodinem se často uvádí na ospravedlnění moderního tance, avšak v dnešní době je tanec spojen s pošetilostí a hýřením.NUD 347.4
Morální zásady jsou obětovány tělesné rozkoši. Lidé nemyslí na Boha. Není tam místo pro modlitbu. Křesťané nemají vyhledávat zábavy, které oslabují lásku k svatým věcem. Hudba a tanec spojené s radostným chválením Boha při stěhování schrány se ani v nejmenším nepodobaly zábavě, která doprovází moderní tance. Davidův tanec vyvyšoval Boží svaté jméno. Moderní tanec vynalezl satan jako prostředek k tomu, aby lidé zapomínali na Boha a zneuctívali ho.NUD 347.5