Mana

Bůh dbal o potřeby Izraele. Řekl jejich vůdci: “Já vám sešlu chléb jako déšť z nebe.” 2. Mojžíšova 16,4. Lidem byl dán pokyn, aby si nasbírali zásobu potřebnou na jeden den. Šestého dne si měli nasbírat dvojitou dávku, aby mohla být zachována posvátnost soboty. Mojžíš ujistil shromáždění, že jejich potřeby budou naplněny: “Hospodin vám dá večer k jídlu maso a ráno k nasycení chléb.” A dodal: “Co jsme my? Nereptáte proti nám, ale proti Hospodinu.” 2. Mojžíšova 16,8. Museli být poučeni, že jejich vůdcem je Nejvyšší, a ne pouze Mojžíš.NUD 137.6

Za soumraku byl tábor obklopen obrovskými hejny křepelek. Bylo jich dost k nasycení celého tábora. Ráno leželo na zemi “cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní” 2. Mojžíšova 16,14. Pokrm “byl jako koriandrové semeno, bílý” 2. Mojžíšova 16,31. Lidé ho nazvali manou. Mojžíš řekl: “To je chléb, který vám dal Hospodin za pokrm.” 2. Mojžíšova 16,15. Lidé zjistili, že je many bohatě pro všechny. “Lid ji chodíval sbírat, pak ji mleli mlýnkem nebo drtili v hmoždíři, vařili v kotlíku nebo z ní připravovali podpopelné chleby; měla chuť jako pečivo zadělané olejem.” 4. Mojžíšova 11,8. Tento nebeský chléb “chutnal jako medový koláč” 2. Mojžíšova 16,31.NUD 138.1

Bylo jim řečeno, aby si denně nasbírali jeden ómer [tj. 3,6 l — pozn. překl.] na osobu a neměli si nic nechávat do rána. Denní zásoba musela být nasbírána ráno, protože vše, co zůstalo ležet na zemi, se na slunci rozpustilo. “Ten, kdo nasbíral mnoho, neměl nadbytek, a kdo nasbíral málo, neměl nedostatek.” 2. Mojžíšova 16,18.NUD 138.2

Šestého dne lidé nasbírali dva ómery na hlavu. Předáci pospíchali k Mojžíšovi, aby ho informovali o tom, co se přihodilo. Mojžíš odpověděl: “Toto praví Hospodin: Zítra je slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku. Co je třeba napéci, napečte, a co je třeba uvařit, uvařte. A vše, co přebývá, uložte a opatrujte do rána.” 2. Mojžíšova 16,23. Zařídili se podle toho a zjistili, že se potrava nezkazila. Mojžíš pak řekl: “Snězte to dnes, protože dnes je Hospodinův den odpočinku. Dnes nenajdete na poli nic. Šest dní budete sbírat, ale sedmý den je den odpočinku. Ten den nebude nic padat.” 2. Mojžíšova 16,25.26.NUD 138.3

Bůh vyžaduje, aby byl dnes jeho svatý den zachováván se stejnou posvátností jako za časů Izraele. Den před sobotou má být dnem přípravy, aby bylo vše připraveno k správnému prožívání odděleného času. V žádném případě bychom si neměli dovolit využívat svatý čas k výdělečné činnosti. Bůh dal ponaučení, že je třeba pečovat o nemocné. Práce vynakládaná k jejich zaopatření je dílem milosrdenství a není přestupováním soboty. Avšak veškerá práce, která není nezbytná, má být odložena. Práci, kterou jsme neudělali do začátku soboty, máme odložit a vykonat ji až po jejím skončení.NUD 138.4

Izraelci byli svědky trojnásobného zázraku, který měl v jejich myslích zvýraznit posvátnost soboty: šestého dne padalo dvojnásobné množství many, sedmého dne mana nepadala a mana, kterou nasbírali na sobotu, se nezkazila a zůstala čerstvá a neporušená.NUD 138.5

V daru many máme zřetelný důkaz o tom, že sobota nebyla ustanovena při vydání zákona na Sínaji. Ještě než Izraelci přišli k Sínaji, věděli, že mají zachovávat sobotu. Tím, že museli v pátek nasbírat dvojnásobné množství many, a tak se připravit na sobotu, jim byla neustále vštěpována svatá povaha soboty. A když někteří lidé vyšli v sobotu sbírat manu, Hospodin se zeptal: “Jak dlouho se budete zpěčovat a nebudete dbát mých příkazů a řádů?” 2. Mojžíšova 16,28.NUD 138.6

“Izraelci jedli manu po čtyřicet let, dokud nepřišli do země, v níž se měli usadit; jedli manu, dokud nepřišli na pokraj kenaanské země.” 2. Mojžíšova 16,35. Po čtyřicet let jim byla denně připomínána Boží neustálá péče a něžná láska. Bůh “jako déšť spouštěl na ně manu, aby jedli, nebeské obilí jim dával. Člověk jísti směl chléb mocných, stravu sesílal jim do sytosti.” Žalm 78,24.25. Tento pokrm jim opatřovali andělé. Izraelci byli denně poučováni, že jejich potřeby jsou zajištěny tak, jako kdyby byli obklopeni vlnícími se lány obilí na úrodných rovinách Kenaanu.NUD 138.7

Mana byla předobrazem Toho, který přišel od Boha, aby položil život za svět. Ježíš řekl: “Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.” Jan 6,48-51.NUD 139.1