David oplakává Saula

Když David a jeho bojovníci pracovali na obnově svých zpustošených domovů, čekali na zprávy z bitvy mezi Izraelci a Pelištejci. Pojednou vstoupil do města posel “s roztrženým šatem a s prstí na hlavě” 2. Samuelova 1,2. Byl okamžitě předveden před Davida. Poklonil se před ním jako před mocným vladařem, po jehož přízni touží. Uprchlík podal zprávu o Saulově porážce a smrti a o smrti Jónatana. Avšak šel v líčení dál — za pouhé konstatování faktů. Cizinec doufal, že si jako královrah pro sebe zajistí poctu. S velkým chvástáním vyprávěl, že našel izraelského krále zraněného a že ho na jeho vlastní žádost zabil. Přinesl Davidovi korunu z jeho hlavy a zlaté náramky z jeho paží. Sebejistě očekával bohatou odměnu za to, co udělal.NUD 340.4

Ale “David uchopil svůj šat a roztrhl jej, stejně tak i všichni muži, kteří byli s ním. Naříkali, plakali a postili se až do večera pro Saula a pro jeho syna Jónatana i pro Hospodinův lid, pro dům izraelský, že padli mečem.” 2. Samuelova 1,11.12.NUD 340.5

Když se David vzpamatoval z prvního šoku po vyslechnutí hrozných zpráv, vrátil se ve svých myšlenkách k cizímu poslovi a ke zločinu, jímž se podle jeho úsudku tento muž provinil. “‘Odkud jsi?’ On řekl: ‘Jsem syn amálekovského bezdomovce.’ David se na něj rozkřikl: ‘Jak to, že ses nebál vztáhnout ruku a zahubit Hospodinova pomazaného?’” 2. Samuelova 1,13.14. David dvakrát odmítl vztáhnout ruku na muže, který byl na Hospodinův příkaz pomazán, aby vládl nad Izraelem. Ale tento Amálekovec se sám obžaloval ze zločinu, pro který byl hoden smrti. David řekl: “Krev, kterou jsi prolil, ať padne na tvou hlavu. Tvá ústa tě usvědčila, když jsi řekl: ‘Já jsem usmrtil Hospodinova pomazaného.’” 2. Samuelova 1,16.NUD 340.6

Davidův zármutek nad Saulovou smrtí byl upřímný a hluboký. Svědčil o velkorysosti jeho šlechetné povahy. Nejásal nad pádem svého nepřítele.NUD 340.7

Překážka, která bránila jeho nástupu na izraelský trůn, byla odstraněna, avšak z toho se neradoval. Teď nevzpomínal na nic ze Saulova života než na to, co bylo ušlechtilé a hodné krále. Saulovo jméno bylo spojeno s Jónatanem, jehož přátelství bylo tak ryzí a nesobecké.NUD 341.1

Píseň, v níž David vyjádřil pocity svého srdce, se stala pokladem jeho národa a Božího lidu ve všech následujících generacích.NUD 341.2

“Ozdoba tvá, Izraeli, na tvých návrších skolena leží. Tak padli bohatýři! Neoznamujte to v Gatu, nezvěstujte to v ulicích Aškalónu, ať se neradují dcery pelištejské, dcery neobřezanců ať nejásají. Hory v Gilbóe, rosa ani déšť ať na vás nesestoupí, ať se v oběť nepozdvihuje nic z vašich polí, neboť tam byl pohozen štít bohatýrů, štít Saulův, nepomazán olejem, nýbrž krví skolených a tukem bohatýrů. Jónatanův luk neselhal nikdy, Saulův meč doprázdna nebil. Saul a Jónatan, v životě hodni líbezné lásky, neodloučili se od sebe ani v smrti. Bývali nad orly bystřejší a nad lvy udatnější. Dcery izraelské, plačte pro Saula, který vás odíval karmínem a rozkošemi, jenž zlatou okrasou zdobil váš oděv. Tak padli bohatýři uprostřed boje, Jónatan na tvých návrších skolen! Stýská se mi po tobě, můj bratře Jónatane, byls ke mně pln něhy, tvá láska ke mně byla podivuhodnější nad lásku žen. Tak padli bohatýři, v zmar přišla válečná zbroj!” 2. Samuelova 1,19-27.NUD 341.3