Velké selhání

Saul čekal den co den, ale nepovzbuzoval lid a neprobouzel v nich důvěru v Boha. Než zcela vypršel čas určený prorokem, nechal se nastalými okolnostmi zmalomyslnit. Místo aby se snažil připravit lid na bohoslužbu, kterou měl přijít Samuel vykonat, poddal se nevíře. Čin hledání Boha obětí byl nejvznešenějším skutkem. Bůh vyžadoval, aby jeho lid zkoumal svá srdce a litoval svých hříchů, aby mohla být oběť přijata a aby jejich úsilí porazit nepřítele provázelo Boží požehnání. Avšak Saul byl čím dál netrpělivější. A lid, místo aby důvěřoval v Boží pomoc, vzhlížel ke králi, aby je vedl a usměrňoval.NUD 302.1

Přesto o ně Hospodin stále pečoval a nevzdal se jich. Přivedl je do úzkých, aby se přesvědčili, jak je bláhové spoléhat na člověka, a aby se obrátili k němu jako ke své jediné pomoci.NUD 302.2

Nadešel čas Saulovy zkoušky. Spolehne se na Boha a bude podle jeho příkazu trpělivě čekat jako člověk, kterému Bůh může v náročných situacích důvěřovat jako vůdci svého lidu? Anebo zakolísá, a nebude hoden svaté zodpovědnosti, která na něj byla vložena? Uposlechne král Vládce všech králů? Obrátí pozornost svých zbabělých vojáků k Bohu, v němž je věčná síla a vysvobození?NUD 302.3

Saul očekával Samuelův příchod se stále vzrůstající netrpělivostí a úzkost a dezerci svých vojáků připisoval prorokově nepřítomnosti. Určený čas nadešel, ale Boží muž se neobjevil. Boží prozřetelnost zdržela Hospodinova služebníka. Saul cítil, že je třeba něco udělat, aby lid uklidnil, a tak se rozhodl svolat shromáždění a obětí si zajistit Boží pomoc. Bůh dal pokyn, že mu mohou předkládat oběti pouze ti, kdo byli odděleni ke kněžskému úřadu. Avšak Saul nařídil: “Přineste ke mně oběť zápalnou a pokojnou.” 1. Samuelova 13,9. Přistoupil k oltáři a obětoval oběť.NUD 302.4

“Sotva skončil obětování zápalné oběti, přišel Samuel.” 1. Samuelova 13,10. Samuel okamžitě poznal, že Saul jednal v rozporu s výslovnými příkazy, které mu byly dány. Kdyby byl Saul splnil podmínky, na jejichž základě byla slíbena Boží pomoc, Hospodin by Izraeli způsobil skvělé vítězství. Ovšem Saul byl se sebou tak spokojen, že vyšel prorokovi vstříc jako někdo, kdo by měl být pochválen, a ne odsouzen.NUD 302.5

Na Samuelův dotaz: “Cos to udělal?” (1. Samuelova 13,11) předložil Saul výmluvy za svůj opovážlivý čin. “Když jsem viděl, že se lid ode mne rozprchává, neboť tys k určenému dni nepřicházel, a že se Pelištejci shromáždili v Mikmásu, řekl jsem si: Pelištejci teď sejdou proti mně do Gilgálu a já jsem si nenaklonil Hospodina. A tak jsem se opovážil zápalnou oběť obětovat sám.” 1. Samuelova 13,11.12.NUD 302.6

“Samuel nato Saulovi řekl: ‘Počínal sis jako pomatenec. Nedbals příkazu, který ti dal Hospodin, tvůj Bůh. Tak by byl Hospodin upevnil tvé království nad Izraelem navěky. Teď však tvé království neobstojí. Hospodin si vyhledal muže podle svého srdce. Jemu Hospodin přikáže, aby byl vévodou nad jeho lidem, protože ty jsi nedbal toho, co ti Hospodin přikázal.’ A Samuel hned vystoupil z Gilgálu do Gibeje Benjamínovy.” 1. Samuelova 13,13-15.NUD 302.7

Buď musí Izrael přestat být Božím lidem, anebo musí být království a národ řízeny Boží mocí. V Izraeli nemůže prospívat žádné království, které ve všech věcech neuzná svrchovanou Boží autoritu.NUD 303.1

Saulovo selhání v této době zkoušky ukázalo, že není hoden být Božím zástupcem pro Hospodinův lid. Zavedl by Izrael na scestí. Rozhodující silou by se místo Boží vůle stala jeho vůle. Protože selhal, Boží záměr musí být uskutečněn někým jiným. Vláda v Izraeli musí být svěřena někomu, kdo bude vládnout v souladu s vůlí nebes.NUD 303.2

Přestože Saul ztratil Boží přízeň, nebyl ochoten pokořit své srdce a činit pokání. Věděl o porážce Izraele, když Chofní a Pinchas přinesli do tábora Boží schránu. I když toto všechno věděl, rozhodl se poslat pro svatou schránu a kněze, který ji měl na starosti. Doufal, že takto znovu shromáždí své rozprchlé vojsko a svede bitvu s Pelištejci. Zbaví se Samuelovy přítomnosti a osvobodí se od prorokovy nepříjemné kritiky a výtek.NUD 303.3

Saulovi byl dán Duch svatý, aby osvítil jeho rozum a obměkčil jeho srdce. A přesto — jak velká byla jeho zvrácenost! Jeho prudká povaha, která nebyla záhy cvičena k podřizování se, byla vždy připravena vzdorovat Boží autoritě. Lidé nemohou po léta zneužívat síly, které jim Bůh dal, a myslet si, že až se později rozhodnou změnit se, najdou dostatek nových sil vydat se jiným směrem.NUD 303.4

Saulovy snahy zburcovat lid byly marné. Své vojsko, zredukované na šest set mužů, zavedl do pevnosti v Gibeji, nacházející se na jižní straně hluboké divoké rokle několik kilometrů severně od Jeruzaléma. Na severní straně údolí v Mikmásu se utábořila pelištejská armáda, zatímco její oddíly vyšly různými směry, aby pustošily zemi.NUD 304.1