11. kapitola — Abraham

Po událostech kolem babylonské věže se modlářství opět téměř všeobecně rozšířilo a Hospodin nakonec ponechal zatvrzelé přestupníky, aby pokračovali ve svých zlých cestách, zatímco si vybral Abrahama z Šémovy linie a učinil ho opatrovníkem svého zákona pro budoucí generace. Bůh vždycky zachovával zbytek svých věrných, aby chránili vzácná zjevení jeho vůle. Terachův syn se stal dědicem této svaté víry. Neporušen převažujícím odpadnutím neoblomně uctíval Hospodina. Bůh Abrahamovi sdělil svou vůli a dal mu poznat svůj zákon a spasení v Kristu.NUD 53.1

Bůh Abrahamovi slíbil: “Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!” 1. Mojžíšova 12,2. K tomu bylo přidáno ujištění, že z jeho potomků přijde vykupitel světa: “V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.” 1. Mojžíšova 12,3). První podmínkou splnění tohoto slibu však byla zkouška víry. Bůh od něj vyžadoval oběť.NUD 53.2

K Abrahamovi zaznělo Boží poselství: “Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.” 1. Mojžíšova 12,1. Abraham musí být oddělen od vlivu svých příbuzných a přátel. Jeho charakter musí být zvláštní, odlišný od celého světa. Nemohl dokonce ani vysvětlit svůj čin tak, aby mu jeho přátelé porozuměli. Modlářští příbuzní nechápali jeho pohnutky.NUD 53.3

Abrahamova bezpodmínečná poslušnost je jedním z nejpozoruhodnějších svědectví víry. “Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde.” Židům 11,8. Protože spoléhal na Boží zaslíbení, opustil domov, příbuzné a rodnou zem a vyšel tam, kam ho Bůh povede. “Věřil, a proto žil v zemi zaslíbené jako cizinec, bydlil ve stanech s Izákem a Jákobem.” Židům 11,9. K jeho zemi, k příbuzným a k domovu ho poutala silná pouta. On však neváhal uposlechnout Boží volání. Nepoložil žádnou otázku ve vztahu k zaslíbené zemi. Neptal se, zda je tam úrodná půda či zdravé podnebí. Za nejšťastnější místo na zemi pokládal místo, kde ho chtěl mít Bůh.NUD 53.4

I dnes jsou mnozí zkoušeni tak jako Abraham. Boží hlas k nim sice nemluví přímo z nebe, ale Bůh je volá prostřednictvím učení svého slova a prostřednictvím událostí Prozřetelnosti. Jsou třeba požádáni, aby opustili svou kariéru, která slibuje bohatství a pocty, nebo aby odešli od příbuzných a nastoupili cestu, která se jeví jako cesta sebezapření a oběti. Bůh má pro ně určitou práci a vliv přátel a příbuzných by jí byl na překážku.NUD 53.5

Kdo je připraven vzdát se na zavolání Prozřetelnosti vysněných plánů, přijmout nové povinnosti a vstoupit na neznámá pole? Ten, kdo to udělá, má Abrahamovu víru a bude se s ním podílet na “přenesmírné váze věčné slávy” 2. Korintským 4,17. “Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.” Římanům 8,18.NUD 54.1

Povolání z nebe zaznělo k Abrahamovi poprvé v kaldejském Uru a Abraham se poslušně přestěhoval do Cháranu. Až tam ho doprovázela rodina jeho otce. Abraham tu zůstal až do Terachovy smrti.NUD 54.2