Adam a jeho potomci

Po dobu téměř tisíce let se Adam snažil zadržet příval zla. Bylo mu nařízeno, aby své potomky vyučoval Hospodinově cestě, a on si nesmírně vážil toho, co mu Bůh zjevil, a opakoval to dalším generacím. Devíti pokolením líčil svatý a šťastný život člověka v ráji a stále znovu vyprávěl příběh svého pádu. Řekl jim o utrpeních, jejichž prostřednictvím ho Bůh poučoval o nutnosti věrně dodržovat jeho zákon, a objasňoval jim Boží milosrdné opatření pro jejich spasení. Přesto se často setkával s hořkou výčitkou, že svým hříchem uvrhl své potomky do takové bídy.NUD 33.1

Když Adam opustil Eden, třásl se hrůzou při pomyšlení, že musí zemřít. Trápily ho výčitky svědomí za jeho vlastní hřích. Byl zdrcen úzkostí, protože byl dvojnásobně oloupen — jednak zavražděním Ábela, jednak odvržením Kaina. Ačkoli se rozsudek smrti zdál být zprvu hrozný, poté — co se téměř tisíc let díval na následky hříchu — cítil, že je to z Boží strany projev milosrdenství, jestliže ukončí život utrpení a zármutku.NUD 33.2

Předpotopní věk nebyl, jak se často předpokládá, dobou nevědomosti a barbarství. Lidé měli úžasné tělesné a rozumové schopnosti a jejich přednosti se nedají s ničím srovnat. Jejich duševní schopnosti se rozvíjely od malička a ti, kdo měli v úctě Boha, rostli v poznání a moudrosti po celý život. Vynikající učenci naší doby by se v porovnání s nimi jevili jako trpaslíci, což se týká jak mentální, tak fyzické síly. Jak se zkracoval věk člověka a ubývalo mu tělesné síly, zmenšovaly se i jeho rozumové schopnosti.NUD 33.3

Je pravda, že lidé v moderní době mají prospěch ze znalostí svých předchůdců. Vynikající myslitelé zanechali své dílo těm, kdo přicházejí po nich. Ale oč větší byly přednosti lidí oné doby! Měli mezi sebou po stovky let toho, kdo byl stvořen k Božímu obrazu. Sám Stvořitel Adama seznámil s průběhem stvoření. Adam sám byl svědkem událostí devíti staletí. Předpotopní lidé měli výbornou paměť. Pamatovali si, co jim bylo řečeno, a předávali to neporušené svým potomkům. Po stovky let žilo na zemi současně sedm generací, které těžily z poznání a zkušeností všech.NUD 33.4

Nebyla to zdaleka doba náboženské temnoty, nýbrž období velkého světla. Celý svět měl příležitost přijímat naučení od Adama a ti, kdo se báli Hospodina, měli za své učitele také Krista a anděly. Tichým svědectvím o pravdě jim byla rovněž Boží zahrada, která po mnohá staletí zůstávala mezi lidmi. Eden stál přímo na dohled. Jeho vchod byl chráněn anděly, kteří ho střežili. Existence zahrady a historie jejích dvou stromů byly neoddiskutovatelnými skutečnostmi. A Boží jsoucnost a nejvyšší autorita byly pravdami, které lidé nemohli zpochybnit, dokud mezi nimi žil Adam.NUD 33.5

Navzdory převládající nepravosti žil rod zbožných lidí jako ve společenství nebes. Byli to lidé mimořádného intelektu a úžasných znalostí. Měli velké poslání — rozvíjet spravedlivý charakter a učit zbožnosti, a to nejen lidi své doby, ale i budoucí generace. V Bibli je zmínka jen o několika z nich, ale ve všech dobách měl Bůh věrné svědky, své pravé ctitele.NUD 34.1