Loading...
Larger font
Smaller font
Copy
Print
Contents

Na úsvitu dějin

 - Contents
  • Results
  • Related
  • Featured
No results found for: "".
  • Weighted Relevancy
  • Content Sequence
  • Relevancy
  • Earliest First
  • Latest First
    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents

    55. kapitola — Samuel

    Elkána, lévijec z Efrajimského pohoří, byl bohatý a vlivný muž, který miloval Hospodina a bál se ho. Jeho manželka Chana byla ženou vroucí zbožnosti a ušlechtilé víry.NUD 277.1

    V jejich domově se neozývaly radostné dětské hlásky, a tak se Elkána znovu oženil. Avšak tento krok, který učinil v nedostatku víry v Boha, jim nepřinesl štěstí. Domácnost byla sice obdařena syny a dcerami, ale radost a krása Boží posvátné instituce manželství byla zničena a rodinná pohoda narušena.NUD 277.2

    Penina, Elkánova nová manželka, byla žárlivá a úzkoprsá a chovala se pyšně a povýšenecky. Chaně se zdálo, že se zhroutily její naděje a život se pro ni stal těžkým břemenem. Přesto se k těžkostem postavila s trpělivou pokorou.NUD 277.3

    Elkána nemusel sloužit jako lévijec v Šílu. Přesto chodíval se svou rodinou v určený čas uctívat Boha a obětovat. I během posvátných slavností, které se pojily se službou Bohu, se mezi ně vkrádal špatný duch, jímž byl sužován jeho dům. Po předložení obětí vděčnosti se celá jeho rodina podle zvyku společně zúčastnila slavnostní, a přesto radostné hostiny. Elkána dal matce svých dětí její vlastní podíl a také příděl pro každého jejího syna a dceru. Chaně dal dvojitou porci, čímž dal najevo, že jeho city k ní jsou stejné, jako kdyby měla syna. Nato se druhá žena, naplněna žárlivostí, dožadovala přednostního práva jako ta, která je vysoce poctěna Bohem, a předhazovala Chaně její bezdětnost.NUD 277.4

    To se opakovalo rok co rok, až to Chana jednou už nemohla vydržet. Velice se rozplakala a odešla od svátečního stolu. Její manžel se ji marně snažil utěšit. “Chano, proč pláčeš? Proč nejíš? Proč jsi tak ztrápená? Což já pro tebe neznamenám víc než deset synů?” 1. Samuelova 1,8.NUD 277.5

    Chana mu nic nevyčítala. Břemeno, o které se nemohla podělit s žádným pozemským přítelem, svěřila Bohu. Upřímně a úpěnlivě se modlila, aby jí Hospodin daroval syna, kterého by vychovala pro něho. Slíbila, že bude-li její prosba vyslyšena, zasvětí svého syna hned od jeho narození Bohu.NUD 277.6

    Chana se přibližovala stále víc ke vchodu do svatostánku “a v hořkosti duše se modlila k Hospodinu a usedavě plakala” 1. Samuelova 1,10. V této bezbožné době bylo zřídkakdy možno spatřit takovéto projevy zbožnosti. Élí, nejvyšší kněz, Chanu pozoroval a domníval se, že se opila vínem. Pokládal za nutné udělit jí zaslouženou výtku, a tak přísně řekl: “Jak dlouho budeš opilá? Zanech už vína!” 1. Samuelova 1,14.NUD 277.7

    S bolestí a překvapením Chana mírně odpověděla: “Nikoli, můj pane; jsem žena hluboce zarmoucená. Nepila jsem víno ani jiný opojný nápoj, pouze jsem vylévala před Hospodinem svou duši. Nepokládej svou služebnici za ženu ničemnou. Vždyť až dosud jsem mluvila ze své velké beznaděje a žalosti.” 1. Samuelova 1,15.16.NUD 278.1

    Velekněz byl hluboce dojat, protože byl Božím mužem. Místo napomenutí vyslovil požehnání: “Jdi v pokoji. Bůh Izraele ti dá, zač jsi ho tak naléhavě prosila.” 1. Samuelova 1,17.NUD 278.2

    Chana dostala dar, o který tak upřímně prosila. Když hleděla na dítě, pojmenovala ho Samuel — “Vyžádaný od Boha”. Jakmile byl její maličký dost starý, aby mohl být odloučen od své matky, splnila svůj slib. Byl to její jediný syn, vzácný dar nebes. Ona ho však přijala jako poklad zasvěcený Bohu, a proto neodepřela Dárci to, co mu patří.NUD 278.3

    Chana šla se svým manželem do Šíla a představila knězi svůj vzácný dar. Řekla: “Dovol, můj pane, při tvém životě, můj pane, já jsem ta žena, která tu stála u tebe a modlila se k Hospodinu. Modlila jsem se za tohoto chlapce a Hospodin mi dal, zač jsem ho tak naléhavě prosila. Vyprosila jsem si ho přece od Hospodina, aby byl jeho po všechny dny, co bude živ. Je vyprošený pro Hospodina.” 1. Samuelova 1,26-28. Élí, který sám jako otec své syny rozmazloval, byl naplněn úctou a zahanben, když viděl úžasnou oběť této matky, která byla ochotna se rozloučit se svým jediným dítětem, aby ho zasvětila službě Bohu. Pociťoval to jako výtku své vlastní sobecké lásce a v pokoře a úctě se poklonil před Hospodinem a uctíval ho. Matčino srdce bylo naplněno radostí a chválou a ona vděčně oslavovala Boha.NUD 278.4

    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents