66. kapitola — Saulův konec

“Pelištejci se shromáždili, vtrhli do země a utábořili se v Šúnemu” (1. Samuelova 28,4), zatímco Saul a jeho vojsko se utábořili několik kilometrů od úpatí hory Gilbóa. Saul se cítil osamělý a bezbranný, protože ho Bůh opustil. Když se díval na pelištejské vojsko, “strachy se celý roztřásl” 1. Samuelova 28,5.NUD 331.1

Saul čekal, že se Jišajův syn chopí této příležitosti, aby mu odplatil za všechno zlo, které vytrpěl. Král se dostal do hrozných nesnází. Jeho vlastní nerozumná touha zničit Božího vyvoleného zavedla národ do velkého nebezpečí. Zatímco pronásledoval Davida, zanedbával obranu svého království. Pelištejci využili této situace, kdy král nestřežil své území, a pronikli do samého srdce země. Zatímco satan podněcoval Saula, aby zničil Davida, týž zlovolný duch ponoukal Pelištejce, aby zahubili Saula. Jak často arcinepřítel pohne srdcem některého neposvěceného člověka, aby v církvi vyvolal neshody, a pak tohoto rozdělení Božího lidu využije a podněcuje své nástroje, aby jej zničili.NUD 331.2

Nazítří se měl Saul utkat s Pelištejci v bitvě. Stíny blížící se záhuby kolem něj zlověstně houstly. Toužil po vedení. Marně hledal Boží radu. “I doptával se Saul Hospodina, ale Hospodin mu neodpovídal ani skrze sny ani skrze urím ani skrze proroky.” 1. Samuelova 28,6.NUD 331.3

Hospodin se nikdy neodvrací od člověka, který k němu přichází v upřímnosti. Proč neodpovídal Saulovi? Král odmítl Samuelovu radu jako proroka. Vyhnal Davida, Božího vyvoleného. Zavraždil Hospodinovy kněze. Mohl dostat odpověď, když zpřetrhal všechny komunikační kanály, které nebesa nabízejí? Saul nehledal odpuštění hříchů a usmíření s Bohem, ale osvobození od svých nepřátel. Svou vzpourou se oddělil od Boha. Neexistuje jiná možnost návratu než prostřednictvím lítosti nad hříchem a pokání.NUD 331.4

“Tu řekl Saul svým služebníkům: ‘Vyhledejte mi ženu, která vyvolává duchy zemřelých. Půjdu k ní a dotážu se jí.’” 1. Samuelova 28,7. Věštění s pomocí duchů zemřelých bylo Hospodinem zakázáno a nad všemi, kdo provozovali toto nesvaté řemeslo, byl vyhlášen trest smrti. Saul nařídil, aby byli všichni kouzelníci a ti, kdo věštili, usmrceni. Ale teď se ve svém zoufalství uchýlil k tomu, co sám odsoudil k zatracení.NUD 331.5

V Én-dóru žila žena, která se tajně zabývala věštěním. Uzavřela smlouvu se satanem, že bude provádět jeho záměry, a kníže zla jí na oplátku vyjevoval tajné věci.NUD 332.1

Saul se přestrojil a v noci šel se svými dvěma sluhy vyhledat věštkyni. Jak politováníhodný pohled! Král Izraele jako satanův zajatec! Víra v Boha a poslušnost Boží vůle byly jedinými podmínkami, za nichž mohl být Saul králem Izraele.NUD 332.2

Kdyby byl žil v souladu s těmito podmínkami, jeho království by bylo bezpečné. Bůh by byl jeho průvodcem a Všemohoucí jeho štítem. Přestože jeho vzpoura a tvrdohlavost téměř umlčely Boží hlas v jeho nitru, byla tu ještě příležitost k pokání. Když se však v nebezpečí obrátil k satanovi, přeťal poslední pouto, které ho vázalo k jeho Tvůrci. Cele se vydal pod nadvládu démonských sil, které ho po léta přiváděly na pokraj zničení.NUD 332.3