První těžkosti

Mojžíš byl nešťastný. Utrpení lidu se zvětšilo. Po celé zemi se rozléhal zoufalý nářek mladých i starých. Všichni ho jednomyslně obviňovali z toho, že způsobil velké zhoršení jejich postavení. S hořkostí v srdci předstoupil před Boha a řekl: “Panovníku, proč jsi dopustil na tento lid zlo? Proč jsi mě vlastně poslal? Od chvíle, kdy jsem předstoupil před faraona, abych mluvil tvým jménem, nakládá s tímto lidem ještě hůře. A ty svůj lid stále nevysvobozuješ.” 2. Mojžíšova 5,22.23.NUD 123.3

Hospodin odpověděl: “Nyní uvidíš, co faraonovi udělám. Donutím ho, aby je propustil; donutím ho, aby je vypudil ze své země.” 2. Mojžíšova 6,1.NUD 123.4

Starší Izraele se snažili podepřít skomírající víru svých bratří opakováním zaslíbení, která dal Bůh jejich otcům, a připomínáním Josefových prorockých slov, jimiž předpověděl jejich vysvobození z Egypta. Někteří naslouchali a uvěřili. Jiní odmítali doufat.NUD 123.5

Egypťané, jimž se doneslo, co se povídá mezi jejich otroky, se jejich nadějím vysmívali a opovržlivě popírali moc jejich Boha. Posměšně říkali: “Je-li váš Bůh spravedlivý a laskavý a vládne nad egyptskými bohy, proč vás neosvobodí?” Uctívali božstva, která Izraelci označovali za falešné bohy, přesto však byli bohatým a mocným národem. Jejich bohové jim bohatě požehnali a dali jim Izraelce za otroky. Farao sám se vychloubal, že Bůh Hebrejů je nemůže vysvobodit z jeho ruky.NUD 123.6

Taková slova připravovala mnohé Izraelce o naději. Pravda, byli otroky. Jejich děti byly vražděny a jejich vlastní životy jim byly břemenem. Nicméně uctívali Boha nebes. Jistě je takto neponechá v područí modlářů. Ti, kdo byli věrní Bohu, pochopili, že Hospodin dovolil, aby se stali otroky, protože Izrael odešel od Boha, protože byli ochotní uzavírat manželství s příslušníky pohanských národů, a tak byli sváděni do modloslužby. S přesvědčením ujišťovali své bratry a sestry, že Hospodin brzy zlomí jařmo utlačovatele.NUD 123.7

Hebrejové však ještě nebyli připraveni na vysvobození. Málo důvěřovali Bohu. Mnozí by raději zůstali v zajetí, než aby se potýkali s těžkostmi, které je potkají na cestě do neznámé země. Někteří se ve svých zvycích tak přizpůsobili Egypťanům, že dávali přednost životu v Egyptě. Proto Hospodin vedl události tak, aby se plněji vyjevil tyranský duch egyptského krále a zároveň aby sám sebe zjevil svému lidu. Mojžíšův úkol by byl mnohem snazší, kdyby mnozí Izraelci nebyli tak zkažení, že nechtěli opustit Egypt. Písmo říká, že Izraelci “nebyli pro malomyslnost a tvrdou otročinu s to Mojžíšovi naslouchat” 2. Mojžíšova 6,9.NUD 123.8

Bůh opět přišel k Mojžíšovi s poselstvím: “Předstup před faraona, krále egyptského, a vyřiď mu, ať propustí Izraelce ze své země.” 2. Mojžíšova 6,11. Mojžíš sklíčeně namítl: “Když mi nenaslouchají Izraelci, jak by mě poslechl farao!” 2. Mojžíšova 6,12. Bylo mu řečeno, že má s sebou vzít Árona, předstoupit před faraona a znovu žádat, “aby propustil Izraelce ze své země” 2. Mojžíšova 7,2.NUD 124.1