30. kapitola — Stan setkávání

Když byl Mojžíš s Bohem na hoře, dostal příkaz: “Ať mi udělají svatyni a já budu bydlit uprostřed nich.” 2. Mojžíšova 25,8. Byly vydány podrobné pokyny ke stavbě svatostánku. Izraelci svým odpadnutím ztratili Boží přítomnost, ale když je Bůh znovu přijal na milost, velký vůdce pokračoval ve vykonávání Božího příkazu.NUD 160.1

Bůh sám dal Mojžíšovi plánek svatostánku, určil jeho rozměry a tvar, materiály, které mají být použity, a předměty, které mají být uvnitř. Svaté prostory vytvořené lidskýma rukama byly “náznakem nebeských věcí… Vždyť Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří.” Židům 9,23.24. Byla to miniatura, která představovala nebeský chrám, kde měl Kristus, náš mocný Velekněz, sloužit v zájmu hříšníků. Bůh Mojžíšovi představil model nebeské svatyně a přikázal mu, aby všechno udělal podle vzoru, který mu ukázal.NUD 160.2

Ke stavbě svatyně bylo zapotřebí velkého množství drahocenného materiálu. Hospodin však přijímal pouze dobrovolné dary. Všechen lid reagoval kladně. “Každý, koho srdce pudilo a kdo byl ochotné mysli, přicházel a přinášel Hospodinovu oběť pozdvihování pro dílo na stanu setkávání a pro veškerou službu v něm i pro svatá roucha. Přicházeli muži i ženy a všichni ze srdce dobrovolně přinášeli spínadla, kroužky, prsteny a přívěsky, všelijaké zlaté předměty.” 2. Mojžíšova 35,21.22.NUD 160.3

Dokud stavba svatyně pokračovala, muži, ženy i děti nepřestávali přinášet své dary, až ti, kdo byli odpovědni za práci, zjistili, že mají více, než mohou použít. Mojžíš dal tedy po celém táboře rozhlásit: “‘Muži a ženy, nechystejte už nic pro oběť pozdvihování ve prospěch svatyně.« Tak zabránili lidu, aby přinášel další dary.” 2. Mojžíšova 36,6.NUD 160.4

Odevzdání Izraelců, jejich horlivost a ochota dát jsou příkladem hodným následování. Všichni, kdo rádi uctívají Boha, projeví stejného ducha obětavosti při stavbě modlitebny, kde se s nimi může Bůh setkávat. Vše, co je třeba k vykonání tohoto díla, by mělo být věnováno dobrovolně, aby mohli dělníci říct podobně jako stavitelé stanu setkávání: “Nechystejte už nic.”NUD 160.5

Vlastní stan setkávání byl malý. Nebyl delší než 16 metrů a jeho šířka a výška byla okolo 5 metrů. Přesto vypadal velkolepě. K jeho stavbě bylo použito akáciové dřevo, které nepodléhá zkáze tak snadno jako dřevo ze Sínajského poloostrova. Stěny byly vytvořeny z hladkých desek, které byly spojeny stříbrným kováním a pevně podpírány sloupy a spojovacími trámy. Vše bylo potaženo zlatem, takže to vzbuzovalo dojem, že vše je zhotoveno z ryzího zlata.NUD 161.1

Stavba byla nádherným závěsem rozdělena na dvě části a podobný závěs uzavíral vchod do jejího prvního oddělení. Závěsy byly překrásně zbarveny — modře, červenofialově a červeně — a na vnitřní oponě byli zlatými a stříbrnými nitěmi vyšiti cherubové jako představitelé andělských zástupů.NUD 161.2

Svatostánek obklopovalo ohrazené volné prostranství zvané nádvoří. Vchod na ně byl z východní strany a byl uzavřen závěsy, které byly krásným uměleckým dílem, přestože se nevyrovnaly závěsům samotné svatyně. Na nádvoří stál bronzový oltář pro zápalnou oběť. Na tomto oltáři se spalovaly všechny zápalné oběti pro Hospodina a jeho rohy byly kropeny smírčí krví. Mezi oltářem a vchodem do stanu setkávání bylo umístěno bronzové umyvadlo na měděném podstavci, zhotoveném ze zrcadel, která dobrovolně věnovaly izraelské ženy. V umyvadle si kněží měli mýt ruce a nohy, kdykoli vcházeli do svatostánku nebo přistupovali k oltáři, aby přinesli zápalnou oběť Hospodinu.NUD 161.3

V prvním oddělení stanu setkávání neboli svatyni byl stůl na předkladný chléb, svícen a kadidlový oltář. Stůl na předkladný chléb stál na severní straně a byl pokryt čistým zlatem. Na tento stůl měli kněží každou sobotu položit dvanáct chlebů, vyrovnaných do dvou sloupců. Na jižní straně byl umístěn sedmiramenný svícen, jehož ramena byla přehojně ozdobena květinami. Byl zhotoven z jednoho kusu ryzího zlata. Jeho světlo mělo svítit ve dne v noci a nemělo nikdy zhasnout.NUD 161.4

Těsně před závěsem, který odděloval svatyni od svatyně svatých, kde byla stálá Boží přítomnost, stál zlatý kadidlový oltář. Na tomto oltáři kněz každé ráno a každý večer pálil kadidlo. Jeho rohy byly potírány krví obětí za hřích a kropeny krví v Den smíření. Oheň na tomto oltáři zapálil sám Bůh. Svaté kadidlo vydávalo ve dne v noci vůni, která se šířila po celém svatostánku i do jeho okolí.NUD 161.5

Za vnitřní oponou byla svatyně svatých, centrum symbolické služby smíření a přímluvných modliteb, spojovací článek mezi nebem a zemí. V tomto oddělení se nacházela truhla smlouvy, která byla zevnitř i zvenčí potažena zlatem. V ní byly uloženy kamenné desky s deseti přikázáními. Byla nazvána schránou Hospodinovy smlouvy, archou úmluvy, protože deset přikázání tvořilo základ smlouvy mezi Bohem a Izraelem.NUD 161.6

Víko schrány bylo nazváno slitovnicí. Bylo zhotoveno z jednoho kusu ryzího zlata a nahoře ozdobeno z každé strany zlatým cherubem. Postavení cherubů, kteří byli obráceni tvářemi k sobě a uctivě shlíželi dolů na schránu, znázorňovalo úctu, s níž nebeské zástupy pohlížejí na Boží zákon, a jejich zájem o plán spasení.NUD 161.7

Nad slitovnicí byla Hospodinova sláva, projev Boží přítomnosti. Hlas, který vycházel z oblaku, občas sděloval veleknězi Boží poselství.NUD 162.1

Boží zákon uložený ve schráně úmluvy byl ústavou spravedlnosti a soudu. Zákon odsuzoval hříšníka na smrt. Avšak nad zákonem byla slitovnice. Díky smíření bylo hříšníkovi, který činil pokání, darováno odpuštění. “Setkají se milosrdenství a věrnost, spravedlnost s pokojem si dají políbení.” Žalm 85,11.NUD 162.2

Sláva svatyně se nedá vyjádřit lidskou řečí. Zlatem pokryté stěny odrážející světlo ze zlatého svícnu, stůl a kadidlový oltář třpytící se zlatem, posvátná schrána za vnitřní oponou a nad ní Hospodinova sláva, která představovala Boží přítomnost — to vše bylo jen matným odleskem Božího chrámu v nebi, velkého centra Božího díla pro vykoupení člověka.NUD 162.3

Stavba stanu setkávání trvala asi půl roku. Když byla dokončena, Mojžíš si prohlédl dílo stavitelů. “Ano, vykonali je přesně tak, jak Hospodin přikázal. A Mojžíš jim požehnal.” 2. Mojžíšova 39,43. Zástupy Izraele se shromáždily kolem stanu setkávání, aby se podívaly na posvátnou stavbu. Oblakový sloup sestoupil nad svatyni a “příbytek naplnila Hospodinova sláva” 2. Mojžíšova 40,34. Zjevil se tam Boží majestát a po nějakou dobu ani Mojžíš nemohl vstoupit do stanu setkávání. Lidé se dívali s hlubokým pohnutím na toto znamení, že práce jejich rukou byla přijata. Všech se zmocnila posvátná bázeň. Byli tak šťastní, až jim vyhrkly slzy radosti. Bůh se snížil k tomu, aby s nimi přebýval.NUD 162.4

V Abrahamově době bylo kněžství právem prvorozeného syna. Nyní Hospodin vybral pro práci ve svatyni místo prvorozených pokolení Léviho. Avšak pouze Áron a jeho synové mohli sloužit před Hospodinem. Zbytek kmene byl pověřen prací ve svatostánku a pečováním o jeho zařízení.NUD 162.5