Do neznáma

Avšak Boží hlas ho vybídl, aby opustil otcův hrob a pokračoval dál. Kromě Abrahamovy manželky Sáry se pouze Lot rozhodl sdílet s patriarchou jeho poutnický život. Abraham vlastnil velká stáda a mnoho služebníků. Už nikdy se neměl vrátit zpět, a tak vzal s sebou všechno, co měl. “Vzal s sebou ženu Sáru a Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli, i duše, které získali v Cháranu.” 1. Mojžíšova 12,5. V Cháranu vedli Abraham i Sára ostatní k uctívání pravého Boha. Tito lidé je doprovázeli do zaslíbené země, do “země kenaanské” 1. Mojžíšova 12,5.NUD 54.3

Prvním místem, kde se nějakou dobu zdrželi, byl Šekem. Abraham se utábořil v rozlehlém travnatém údolí s olivovými háji a bohatými prameny. Byla to krásná a dobrá země, “země s potoky plnými vody…, kde roste pšenice i ječmen, vinná réva, fíkoví a granátová jablka…, země olivového oleje a medu” 5. Mojžíšova 8,7.8. Avšak na zalesněném pahorku a úrodné pláni spočíval těžký stín. V hájích stály oltáře zasvěcené cizím bohům a na okolních návrších byly přinášeny lidské oběti.NUD 55.1

Tehdy se Abrahamovi ukázal Hospodin a řekl: “Tuto zemi dám tvému potomstvu.” 1. Mojžíšova 12,7. Jeho víra byla tímto ujištěním posílena. “Proto tam Abram vybudoval oltář Hospodinu, který se mu ukázal.” 1. Mojžíšova 12,7. Byl dosud poutníkem a brzy se přesunul k místu nedaleko Bét-elu, kde opět postavil oltář a vzýval Hospodinovo jméno.NUD 55.2

Abraham nám dal cenný příklad. Jeho život byl životem modlitby. Kdekoli postavil svůj stan, tam v jeho blízkosti vybudoval oltář, k němuž svolával všechny obyvatele tábora k ranní a večerní oběti. Když svůj stan sbalil, oltář zůstal. Potulní Kenaanci přijímali od Abrahama naučení, a kdekoli některý z nich přišel k takovému oltáři, uctíval tam pravého Boha.NUD 55.3

Abraham pokračoval v cestě směrem na jih a jeho víra byla opět zkoušena. Nebesa zadržela déšť a stáda nenašla žádnou pastvu. Celému táboru hrozila smrt hladem. Všichni pozorovali Abrahama, dychtivi vidět, jak se zachová, když přicházela těžkost za těžkostí. Dokud se jeho důvěra zdála být pevná, cítili, že je naděje. Byli si jisti tím, že Bůh je jeho přítelem, který ho stále ještě vede. Abraham se pevně držel zaslíbení: “Požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!” 1. Mojžíšova 12,2. Nedovolil, aby okolnosti otřásly jeho vírou v Boží slovo. Aby unikl hladu, sestoupil do Egypta. Ve své nejvyšší nouzi se nevrátil do kaldejské země, odkud vyšel, ale hledal dočasné útočiště co možná nejblíže zaslíbené zemi.NUD 55.4

Hospodin ve své prozřetelnosti podrobil Abrahama této zkoušce, aby ho naučil lekci, která bude prospěšná všem, kdo budou později povoláni snášet utrpení. Bůh nezapomíná na ty, kdo v něm složili svou důvěru, ani je neopouští. Zkoušky, které kladou největší nároky na naši víru a které jako by svědčily o tom, že nás Bůh opustil, nás vedou blíž ke Kristu. Můžeme všechna svá břemena položit k jeho nohám a zakusit pokoj, který nám výměnou za to dá.NUD 55.5

Právě v žáru pece se struska odděluje od ryzího zlata křesťanského charakteru. Bůh vychovává své služebníky dobře uváženými prověřujícími zkouškami. Vidí, že někteří mají schopnosti, které mohou být použity k rozšíření jeho díla. Ve své prozřetelnosti je přivádí do situací, které prověřují jejich charakter, a odhaluje jim jejich slabosti, o nichž nevěděli. Dává jim příležitost k nápravě jejich nedostatků. Ukazuje jim jejich vlastní slabost a učí je spoléhat na něho. Tak jsou vychováváni, cvičeni, ukázňováni a připravováni k tomu, aby mohli splnit velké poslání, kvůli němuž jim byly jejich schopnosti dány. Nebeští andělé se s nimi mohou spojit v díle, které má být vykonáno na zemi.NUD 55.6