Obvinění Mojžíše

Kórach a jeho společníci si zajistili podporu společenství. Obvinění, že reptání lidu zapříčinilo Boží hněv, bylo prohlášeno za omyl. Tvrdili, že společenství se neprovinilo, neboť neusilovalo o nic jiného než o svá práva. Avšak Mojžíš je panovačný vůdce. Odsuzuje lidi jako hříšníky, zatímco oni jsou svatým lidem.NUD 186.2

Kórachovi posluchači si mysleli, že je zcela zřejmé, že jejich těžkostem by se dalo předejít, kdyby Mojžíš zaujal jiný postoj. To, že jim byl odepřen vstup do zaslíbené země, bylo výsledkem nesprávného vedení Mojžíšem a Áronem. Kdyby byl jejich vůdcem Kórach a povzbuzoval je, aby setrvali v konání dobrých skutků, místo kárání jejich hříchů, byla by jejich cesta velmi úspěšná. Místo aby putovali po poušti, šli by přímo do zaslíbené země.NUD 186.3

S úspěchem, kterého dosáhl u lidí, vzrostla Kórachova sebedůvěra. Tvrdil, že Bůh ho pověřil, aby změnil správu, dříve než bude příliš pozdě.NUD 186.4

Mnozí ovšem nebyli ochotni přijmout Kórachova obvinění, která vznesl proti Mojžíšovi. Přišla jim na mysl jeho trpělivost a sebeobětavá práce a ozvalo se jejich svědomí. Bylo proto nutné jej nařknout ze sobeckých pohnutek. Bylo oprášeno staré osočení, že je vyvedl z Egypta, aby zahynuli na poušti a on se mohl zmocnit jejich majetku.NUD 186.5

Jakmile hnutí zesílilo natolik, aby to bylo dostatečnou omluvou pro otevřenou vzpouru, Kórach veřejně osočil Mojžíše a Árona z uchvácení moci. Spiklenci tvrdili: “Příliš mnoho si osobujete. Celá pospolitost, všichni v ní jsou svatí a Hospodin je uprostřed nich. Proč se povznášíte nad Hospodinovo shromáždění?” 4. Mojžíšova 16,3.NUD 186.6

Mojžíš nečekal tak dobře zosnované spiknutí. Padl na svou tvář v tiché naléhavé prosbě k Bohu. Povstal klidný a silný. Dostalo se mu ujištění o Božím vedení. Řekl: “Ráno oznámí Hospodin, kdo je jeho a kdo je svatý… Koho vyvolí, tomu dovolí, aby k němu přistupoval.” 4. Mojžíšova 16,5. Ti, kdo usilovali o získání kněžství, měli přijít každý se svou kadidelnicí a obětovat kadidlo ve svatostánku. Kněží Nádab a Abíhú byli dokonce zničeni, protože se v rozporu s Božím příkazem odvážili obětovat “cizí oheň”. Nicméně Mojžíš své osočovatele vyzval, aby svou záležitost přednesli Bohu, mají-li odvahu vstoupit na tak nebezpečnou půdu.NUD 186.7

Samotnému Kórachovi a lévijcům, kteří ho následovali, Mojžíš řekl: “Je vám to málo, že vás Bůh Izraele oddělil od pospolitosti Izraele a dovolil, abyste k němu přistupovali, vykonávali službu při Hospodinově příbytku, stáli před pospolitostí a přisluhovali jí? Dovolil přistupovat tobě i všem tvým bratřím Léviovcům s tebou. A vy se domáháte i kněžského úřadu. To znamená, že ty a celá tvoje skupina se srocujete proti Hospodinu. Co je Áron, že proti němu reptáte?” 4. Mojžíšova 16,9-11.NUD 186.8

Dátan a Abíram nezaujali tak odvážný postoj jako Kórach. Mojžíš je vyzval, aby se před něj postavili, aby mohl vyslechnout jejich nařčení vůči sobě. Ale oni drze odmítli uznat jeho autoritu: “Což je to málo, že jsi nás vyvedl ze země oplývající mlékem a medem, abys nás umořil na poušti? To se ještě opovažuješ ze sebe dělat nad námi velitele? Ještě jsi nás neuvedl do země oplývající mlékem a medem, ještě jsi nám nedal do dědictví pole ani vinice. To chceš vyloupnout těmto mužům oči? Nepřijdeme.” 4. Mojžíšova 16,13.14.NUD 187.1

Takto prohlásili, že se mu už nebudou podřizovat a nedají se vést jako slepí muži nejdřív do Kenaanu a potom zase zpět na poušť podle toho, jak se to nejlépe hodí Mojžíšovým ctižádostivým cílům. Jeho charakter byl představen v nejčernějších barvách, jako by byl uchvatitel a tyran. Odpovědnost za to, že nemohli vstoupit do Kenaanu, byla připsána na vrub jemu.NUD 187.2

Mojžíš se nesnažil sám sebe obhájit. V přítomnosti společenství se slavnostně obrátil na Boha a odvolal se k němu jako ke svému soudci.NUD 187.3