Varovný příklad

Mnozí se při čtení příběhu o Davidově pádu ptají: “Proč Bůh považoval za vhodné odhalit před světem tuto temnou epizodu ze života muže, kterého nebesa tak vysoce poctila?” Nevěřící poukazují na Davidův charakter a posměšně prohlašují: “To je muž podle Božího srdce!” Takto jsou Bůh a Boží slovo zneuctěni a mnozí se pod pláštíkem zbožnosti osmělují hřešit.NUD 355.1

Avšak Davidův příběh není omluvou pro hřích. Mužem podle Božího srdce byl David nazván tehdy, když se řídil Božími radami. Když zhřešil, přestal tento výrok platit, dokud nečinil pokání a nenavrátil se k Hospodinu. “Ale v očích Hospodinových bylo zlé, co David spáchal.” 2. Samuelova 11,27. Ačkoli se David ze svého hříchu kál, sklidil neblahou žeň setby, kterou zasel. Soudy, které na něj dopadly, svědčí o Boží nenávisti a odporu k hříchu.NUD 355.2

David sám byl zcela zdeptán vědomím svého hříchu a jeho dalekosáhlými následky. Cítil se pokořen v očích svých služebníků. Jeho vliv byl oslaben. Když teď jeho podřízení vědí o jeho provinění, budou snadněji svedeni k hříchu. Jeho autorita v jeho vlastní domácnosti byla podlomena. Jeho vina ho umlčovala, když měl odsoudit hřích. Jeho špatný příklad ovlivnil jeho syny, a Bůh nezasáhne, aby zabránil těmto následkům. Takto byl David přísně potrestán. Odplata, kterou nebylo možno odvrátit žádným pokáním, zoufalství a stud zatemňovaly celý jeho další život. Ti, kdo se poukazováním na Davidův příklad pokoušejí omluvit vinu svých vlastních hříchů, by se měli z biblického záznamu poučit, že cesta přestoupení je tvrdá. Důsledky hříchu, které člověk zakouší už během života, jsou hořké a těžko se snášejí.NUD 355.3

Bůh si přál, aby příběh Davidova pádu posloužil jako varování, že ani lidé, které Bůh vysoce poctil, si nemají myslet, že jsou mimo nebezpečí. O tom se přesvědčují ti, kdo v pokoře touží pochopit, čemu je chce Bůh naučit. Selhání Davida, který okusil tak hojné Boží požehnání, v nich vyvolává nedůvěru v sebe. Vědí, že jedině v Bohu je jejich síla a bezpečí, a bojí se udělat první krok na satanovu půdu.NUD 355.4

Dokonce už předtím, než byl nad Davidem vynesen Boží rozsudek, začal sklízet ovoce svého přestoupení. Zoufalství, které prožíval, vylíčil v Žalmu 32,3.4: “Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysýchal mně morek jako v letním žáru.”NUD 355.5

A v Žalmu 51,12.13.16. David vyjadřuje své pokání poté, co ho Bůh napomenul: “Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber! Vysvoboď mě, abych nebyl vinen krví, Bože, Bože, moje spáso, ať plesá můj jazyk pro tvou spravedlnost.” Takto se izraelský král znovu zmínil o svém hříchu, pokání a naději na odpuštění skrze Boží milost. Toužil, aby se ostatní poučili ze smutného příběhu jeho pádu.NUD 355.6

Davidovo pokání bylo upřímné. Nesnažil se ospravedlnit svůj hřích, nechtěl uniknout soudům, které mu hrozily. Viděl své poskvrněné nitro. Nenáviděl svůj hřích. Neprosil jen za odpuštění, ale za čistotu srdce. V Božím slibu hříšníkům, kteří činí pokání, viděl důkaz o svém odpuštění a přijetí. “Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš!” Žalm 51,19.NUD 355.7

Ačkoli David zhřešil, Hospodin ho pozdvihl. V radosti nad svým vysvobozením zpíval: “Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: ‘Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti.’ A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.” Žalm 32,5. David se pokořil a vyznal svůj hřích, zatímco Saul pohrdl napomenutím, zatvrdil své srdce a nečinil pokání. Tento oddíl o Davidově hříchu je jednou z nejpůsobivějších ilustrací, které nám byly dány, o zápasech a pokušeních lidstva i o opravdovém pokání. Ve všech dobách tisíce Božích dětí, které byly svedeny k hříchu, si vzpomněly na Davidovo upřímné pokání a vyznání a byly povzbuzeny, aby činily pokání a snažily se znovu žít podle Božích přikázání.NUD 356.1

Kdokoli se pokoří, vyzná svůj hřích a bude činit pokání tak jako David, smí mít jistotu, že je pro něj naděje. Hospodin nikdy nezavrhne člověka, který činí opravdové pokání.NUD 356.2