Mojžíšovy přímluvy

Mojžíš byl na hoře upozorněn na odpadnutí v táboře. Bůh mu přikázal: “Sestup dolů. Tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země, se vrhá do zkázy. Brzy uhnuli z cesty, kterou jsem jim přikázal.” 2. Mojžíšova 32,7.8.NUD 149.6

Boží smlouva s jeho lidem byla anulována a Hospodin Mojžíšovi řekl: “Teď mě nech, ať proti nim vzplane můj hněv a skoncuji s nimi; z tebe však udělám veliký národ.” 2. Mojžíšova 32,10. Izraelský lid, zvláště ti, kdo se k němu připojili, budou mít stále sklon se Bohu vzpouzet, reptat proti vůdci a zarmucovat ho svou nevěrou a tvrdohlavostí. Svými hříchy se tak připravili o Boží přízeň.NUD 149.7

Kdyby Bůh zamýšlel zničit Izrael, kdo by se za něj mohl přimlouvat? Avšak Mojžíš poznal, že je naděje tam, kde byla vyjádřena jen pohrůžka a spravedlivé rozhořčení. Boží slova “Teď mě nech” pochopil ne jako zákaz, nýbrž jako pobídku k přímluvám. Bude-li prosit o milost, Bůh svůj lid zachová.NUD 149.8

Bůh dal najevo, že svůj lid vyvlastnil. Výrokem “tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země” označil Izraelce za Mojžíšův lid. Mojžíš však odmítl své vedoucí postavení v Izraeli. Izraelci nepatřili jemu, nýbrž Bohu. Řekl: “Hospodine, proč plane tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl velikou silou a pevnou rukou z egyptské země?” 2. Mojžíšova 32,11. A naléhal: “Proč mají Egypťané říkat: ‘Vyvedl je se zlým úmyslem, aby je v horách povraždil a nadobro je smetl z povrchu země.’” 2. Mojžíšova 32,12.NUD 149.9

Během několika měsíců od doby, kdy Izrael odešel z Egypta, se zpráva o jejich předivném vysvobození roznesla do všech okolních národů. Na pohanech spočívala hrozná předtucha. Všichni chtěli vidět, co Bůh Izraele udělá pro svůj lid. Kdyby teď byli zničeni, jejich nepřátelé by triumfovali. Egypťané by tvrdili, že jejich nařčení byla pravdivá — místo aby je Bůh vedl na poušť, aby mu obětovali, způsobil, že se oni sami stali obětí. Zničení lidu, který vyznamenal, by přineslo pohanu Božímu jménu. Jak velká zodpovědnost spočívá na těch, které Bůh vysoko poctil, aby na zemi vyvýšili jeho jméno!NUD 150.1

Když se Mojžíš přimlouval za Izrael, Hospodin věnoval pozornost jeho naléhavým prosbám a vyslyšel jeho nesobeckou modlitbu. Bůh zkoušel jeho lásku k tomuto nevděčnému lidu a Mojžíš v této zkoušce skvěle obstál. Prospěch Božího lidu mu byl milejší než možnost, že by se sám stal otcem mocného národa. Bůh byl potěšen jeho věrností a šlechetností a svěřil mu velký úkol vést Izrael do zaslíbené země. Když Mojžíš a Jozue sestoupili z hory a přiblížili se k táboru, spatřili, jak lid povykuje a tančí kolem své modly. Byl to výjev jako při pohanském hýření, napodobenina modlářských slavností Egypta. Jak nepodobné vznešenému a zdvořilému uctívání Boha! Mojžíš byl zdrcen. Právě se vrátil z přítomnosti Boží slávy a nebyl připraven na tuto hroznou podívanou nedůstojného ponížení Izraele. Aby ukázal, jak odporný je mu tento zločin, hodil kamenné desky na zem a ty se před zraky všeho lidu rozbily. Tím dal najevo, že tak jako oni porušili svou smlouvu s Bohem, tak Bůh zrušil svou smlouvu s nimi.NUD 150.2