68. kapitola — Davidova zkouška

David a jeho muži se nezúčastnili boje mezi Saulem a Pelištejci, přestože s Pelištejci vytáhli do bitevního pole. Když se obě armády chystaly utkat se v bitvě, Jišajův syn prožíval velké dilema. Má opustit místo, které mu bylo určeno, a odejít z bitevního pole jako nevděčník a zrádce Akíše, který ho ochraňoval? Takový čin by zhanobil jeho jméno a vystavil by ho hněvu nepřátel, kterých by se musel obávat víc než Saula.NUD 338.1

Přesto nemohl ani na okamžik souhlasit s tím, že by bojoval proti Izraeli, zradil svou zemi a stal se nepřítelem Boha a svého lidu. To by mu navždy uzavřelo cestu na izraelský trůn. A kdyby byl Saul v bitvě zabit, jeho smrt by byla přiřčena Davidovi.NUD 338.2

Bylo by bývalo mnohem lepší, kdyby hledal útočiště v Božích mocných pevnostech v horách než u zapřisáhlých nepřátel Božího lidu. Hospodin však ve svém velkém milosrdenství nepotrestal svého služebníka tím, že by ho v jeho beznaději a zmatku opustil. Třebaže se David přestal opírat o Boží moc a odvrátil se od cesty, po které ho Bůh vedl, ve svém srdci stále toužil být věrný Bohu. Hospodinovi andělé podnítili pelištejské velmože k protestu proti tomu, aby se David a jeho vojsko zúčastnili spolu s jejich armádou nadcházející bitvy.NUD 338.3

“Co s těmi Hebreji?” ptali se pelištejští velitelé a dotírali na Akíše. Ten odpověděl: “Vždyť je to David, služebník izraelského krále Saula, který je u mne už rok, ba léta. Neshledal jsem na něm nic zlého ode dne, kdy odpadl od Saula, až dodnes.” 1. Samuelova 29,3.NUD 338.4

Avšak velitelé hněvivě naléhali: “Pošli toho muže zpět, ať se vrátí tam na své místo, které jsi mu určil. S námi ať do boje netáhne, aby se v boji nestal naším protivníkem. Čímpak by se více svému pánu zalíbil, než hlavami těchto mužů? Cožpak to není David, kterého opěvovali v tanečním reji: ‘Saul pobil své tisíce, ale David své desetitisíce«?” (1. Samuelova 29,4.5) Nevěřili, že by David bojoval proti svému vlastnímu lidu. V bitevní vřavě by mohl Pelištejcům způsobit větší škody než celá Saulova armáda.NUD 338.5

“Akíš si zavolal Davida a řekl mu: ‘Jakože živ je Hospodin, ty jsi přímý a tvé vycházení a vcházení u mne v táboře se mi líbí. Neshledal jsem na tobě nic zlého ode dne, kdy jsi ke mně přišel, až dodnes. Ale nelíbíš se knížatům.’” 1. Samuelova 29,6. Takto bylo odstraněno osidlo, do něhož se David zapletl.NUD 338.6

Po třídenní cestě dorazil David a jeho šestisetčlenný oddíl do Siklagu, svého pelištejského domova. Jejich zraku se však naskytl hrozný výjev. Amálekovci se pomstili za výpady na své území. Přepadli nestřežené město, a když je vydrancovali a vypálili, odtáhli, přičemž spolu s velkou kořistí odvedli jako zajatce všechny jejich ženy a děti.NUD 339.1

Oněmělí hrůzou a ohromením, zírali David a jeho muži na doutnající trosky. Když si pak tito bitvami otrlí válečníci uvědomili rozsah hrozného zpustošení, “dali se do hlasitého pláče a plakali až do úplného vysílení” (1. Samuelova 30,4).NUD 339.2

Zde David opět pocítil následky nedostatku víry, který ho vedl k tomu, že se usadil mezi nepřáteli Boha a Božího lidu. David Amálekovce provokoval svými výpady proti nim. Byl si příliš jist svým bezpečím uprostřed nepřátel, takže nechal město nestřežené. Šílení zármutkem a hněvem chtěli teď jeho vojáci svého vůdce ukamenovat.NUD 339.3

David přišel o všechno, co mu bylo na zemi drahé. Saul ho vyhnal z jeho země, Amálekovci zpustošili jeho město, jeho ženy a děti byly zajaty a jeho přátelé mu vyhrožovali smrtí.NUD 339.4

V této hodině nejvyšší nouze volal David upřímně k Bohu o pomoc. Vzpomněl si na mnohé důkazy Boží přízně a “našel posilu v Hospodinu, svém Bohu” 1. Samuelova 30,6. V jeho srdci znělo: “Přichází den strachu, já však doufám v tebe.” Žalm 56,4. Přestože neviděl způsob, jak se dostat z těžkostí, Bůh mu řekne, co má dělat.NUD 339.5

Poslal pro kněze Ebjátara. “David se doptával Hospodina: ‘Mám pronásledovat tu hordu? Dostihnu ji?’ On mu řekl: ‘Pronásleduj! Jistě dostihneš a jistě všechny vysvobodíš.’” 1. Samuelova 30,8.NUD 339.6