Na vrcholu hory

Abraham naložil dříví Izákovi na ramena, vzal nůž a oheň a společně vystupovali na vrchol hory. Mladý muž se konečně zeptal: “Otče…, hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?” 1. Mojžíšova 22,7.NUD 67.6

To byla hrozná zkouška. Jak toto milé oslovení “otče” zasáhlo Abrahamovo srdce! Ještě ne. Ještě mu to nemůže říct. “Můj synu,” odpověděl, “Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné.” 1. Mojžíšova 22,8.NUD 67.7

Na stanoveném místě postavili oltář a položili na něj dříví. Potom Abraham chvějícím se hlasem vyjevil Boží poselství.NUD 67.8

Izák byl překvapen a zděšen, když slyšel o svém údělu. Nekladl však odpor. Mohl by utéct, kdyby chtěl. Starý muž, vyčerpaný zápasem těchto tří hrozných dnů, by nemohl vzdorovat vůli silného mladíka. Avšak Izák byl od dětství vychováván k opravdové poslušnosti, a když mu byl sdělen Boží záměr, dobrovolně se podřídil. Sdílel Abrahamovu víru a cítil se být poctěn tím, že byl povolán k tomu, aby dal svůj život jako oběť Bohu.NUD 67.9

Byla vyřčena poslední slova lásky, prolity poslední slzy. Naposledy se objali. Otec pozvedl nůž. Náhle anděl z nebe zavolal: “Abrahame, Abrahame!” Rychle odpověděl: “Tu jsem.” Bylo slyšet znovu hlas: “Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna.” 1. Mojžíšova 22,11.12.NUD 67.10

Potom Abraham uviděl berana, který svými rohy uvízl v houští, a rychle ho obětoval “místo svého syna” 1. Mojžíšova 22,13. Ve své radosti a vděčnosti dal Abraham tomuto místu nové jméno — “Hospodin vidí” 1. Mojžíšova 22,14.NUD 68.1