Denní služba

Nejen svatyně, ale i služba kněží byla “náznakem a stínem svatyně nebeské” Židům 8,5. Sestávala ze dvou fází, a sice z denní a z roční služby. Denní služba se konala u oltáře zápalných obětí na nádvoří stanu úmluvy a ve svatyni, kdežto roční služba se odehrávala ve svatyni svatých.NUD 163.5

Do oddělení svatyně svatých ve svatostánku nesmělo nahlédnout oko žádného smrtelníka kromě nejvyššího kněze. Ten tam směl vejít pouze jednou v roce. Lidé v uctivém tichu čekali na jeho návrat a pozdvihovali svá srdce v modlitbě o Boží požehnání. Nejvyšší kněz konal před slitovnicí smírčí obřady za Izrael a Bůh se s ním setkal v oblaku slávy. Jeho dlouhé setrvávání ve svatyni svatých naplňovalo lid vážnými obavami, že byl kvůli jejich nebo kvůli svým vlastním hříchům Hospodinovou slávou zabit.NUD 163.6

Každé ráno a večer byl na oltáři obětován roční beránek. To symbolizovalo denní posvěcení národa a jejich neustálou závislost na Kristově smírčí krvi. Pouze oběť “bez vady” (2. Mojžíšova 12,5) mohla být symbolem dokonalé čistoty Toho, který se měl sám obětovat jako “beránek bez vady a bez poskvrny” 1. Petrův 1,19. Apoštol Pavel říká: “Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.” Římanům 12,1. Ti, kdo Boha milují celým srdcem, budou toužit po tom, aby mu v životě co nejlépe sloužili, a budou se ustavičně snažit uvést veškerý potenciál své bytosti do souladu s Boží vůlí.NUD 164.1

Při obětování kadidla se kněz dostal mnohem bezprostředněji do Boží přítomnosti než při jiných úkonech denní služby. Z prvního oddělení svatyně bylo částečně vidět Boží slávu projevující se nad slitovnicí. Když kněz obětoval kadidlo před Hospodinem, jeho zrak směřoval ke schráně smlouvy. A když Boží sláva sestoupila na slitovnici a naplnila nejsvětější místo, kněz byl často nucen ustoupit ke vchodu stanu setkávání. Tak jako se kněz díval vírou ke slitovnici, kterou nemohl vidět, tak má dnes Boží lid vysílat své modlitby ke Kristu, svému mocnému Veleknězi, který se za něj přimlouvá v nebeské svatyni.NUD 164.2

Kadidlo představuje Kristovy zásluhy a jeho prostřednickou službu. Jedině díky jeho dokonalé spravedlnosti, která je vírou připočtena jeho lidu, může Bůh přijmout bohoslužbu hříšných bytostí. K Bohu bylo možno přistupovat prostřednictvím krve a kadidla — symbolů, které odkazovaly na velkého Prostředníka, skrze něhož jediného může být kajícímu člověku udělena milost a spasení.NUD 164.3

Když kněží ráno a večer vstupovali do svatyně, připravovali a přinášeli denní oběť na oltáři na nádvoří. To byla velmi vážná chvíle, kdy měli účastníci bohoslužby ve svatostánku zkoumat svá srdce a vyznávat své hříchy. Jejich modlitby stoupaly s vůní kadidla k nebi, zatímco víra se uchopila zásluh zaslíbeného Spasitele, který byl znázorněn smírčí obětí. Když byli Židé v pozdějších dobách rozptýleni jako zajatci v cizích zemích, stále ve stanovenou dobu obraceli své tváře k Jeruzalému a vysílali k Bohu své prosby za Izrael. V tomto zvyku mají křesťané příklad pro ranní a večerní modlitbu. Bůh pohlíží s velkým zalíbením na ty, kdo se ráno i večer sklánějí, aby na modlitbách hledali odpuštění a vysílali své prosby o požehnání.NUD 164.4

Předkladný chléb byl stálou obětí a součástí denních služeb. Byl vždy před Hospodinovou tváří (viz 2. Mojžíšova 25,30) jako symbol uznání závislosti člověka na Bohu, a to jak v oblasti tělesné, tak i duchovní stravy, kterou přijímáme pouze prostřednictvím Kristovy přímluvné služby. Bůh sytil Izrael chlebem z nebe a lidé byli stále závislí na jeho štědrosti, ať už šlo o časný pokrm, nebo o duchovní požehnání. Jak mana, tak předkladný chléb odkazovaly na Krista — Živý chléb. Kristus sám řekl: “Já jsem chléb života. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe.” Jan 6,48.51. Chléb byl každou sobotu nahrazen čerstvými bochníky.NUD 164.5

Nejdůležitější částí denní služby byla služba ve prospěch jednotlivců. Kající hříšník přinesl svou oběť ke dveřím svatostánku, položil svou ruku na hlavu obětního zvířete a vyznal svůj hřích. Těmito úkony symbolicky přenášel své hříchy ze sebe na nevinnou oběť. Pak svou vlastní rukou zvíře zabil. Kněz zanesl krev do svatyně a kropil jí před oponou, za kterou byla schrána svědectví, jež obsahovala zákon, který hříšník přestoupil. Tímto obřadem byl hřích prostřednictvím krve symbolicky přenesen do svatyně. V určitých případech nebyla krev zanesena do svatyně, ale kněz měl sníst maso oběti, jak Mojžíš přikázal, když řekl: “Vám ji dal, abyste nesli nepravost pospolitosti a konali za ni před Hospodinem smírčí obřady.” 3. Mojžíšova 10,17. Oba obřady symbolizovaly přenášení hříchu z kajícníka do svatyně.NUD 165.1

Toto dílo pokračovalo den co den po celý rok. Hříchy Izraele se tak přenášely do svatyně, takže svatostánek byl znesvěcen a bylo třeba zvláštního úkonu k odstranění hříchů. Bůh nařídil, aby byly vykonány smírčí oběti za každé oddělení svatyně, jakož i za oltář. “Tak jej očistí od nečistot Izraelců a posvětí ho.” 3. Mojžíšova 16,19.NUD 165.2