Eden

Domov našich prarodičů měl být vzorem pro ostatní rodiny, až jejich děti vyjdou, aby obydlily zemi. Lidé si ve své pýše libují v honosných a nákladných stavbách a v oslavování děl svých vlastních rukou, ale Bůh postavil Adama do zahrady. To je lekce pro každou dobu. Pravé štěstí nespočívá v oddávání se pýše a přepychu, nýbrž ve společenství s Bohem prostřednictvím jeho stvořitelského díla. Pýcha a ctižádost nejsou nikdy uspokojeny. Skutečně moudří lidé najdou zalíbení v radostech, které dal Bůh v přírodě na dosah všem.NUD 17.5

Obyvatelům Edenu byla svěřena péče o zahradu, aby ji “obdělávali a střežili” 1. Mojžíšova 2,15. Bůh určil člověku práci jako požehnání, aby zaměstnávala jeho mysl, posilovala jeho tělo a rozvíjela jeho schopnosti. Dokud byl bezúhonný, nalézal Adam v duševní a tělesné činnosti jedno ze svých největších potěšení. Přestože je práce doprovázena únavou a bolestí, jsou na omylu ti, kdo ji považují za zlořečenství. Bohatí se často dívají na pracující třídu spatra, ale to odporuje Božímu záměru, s nímž tvořil člověka. Adam neměl zahálet. Náš Stvořitel, který ví, v čem spočívá lidské štěstí, stanovil Adamovi práci. Pravou životní radost nacházejí jen pracující muži a ženy.NUD 17.6

Adam a Eva nebyli jen dětmi v Boží otcovské péči, ale i studenty přijímajícími naučení od vševědoucího Stvořitele. Navštěvovali je andělé a mohli se přímo stýkat se svým Tvůrcem. Byli plní síly, kterou jim dodával strom života. Jejich intelektuální schopnosti byly jen o málo menší než rozumové schopnosti andělů. Sám věčný Tvůrce a Udržovatel všeho odhaloval jejich mysli přírodní zákony. Adam byl důvěrně obeznámen s každým živým tvorem, od obrovského leviatana, žijícího ve vodách, po drobný hmyz, který poletuje v slunečních paprscích. Každému z nich dal jméno a znal jejich přirozenost a zvyky. Na každém lístku v lese, na každé zářící hvězdě, na zemi, ve vzduchu, na obloze bylo napsáno Boží jméno. Řád a soulad stvoření mluvily o nekonečné moudrosti a moci.NUD 18.1

Kdyby byli Adam s Evou zůstali věrní Božímu zákonu, neustále by odhalovali nové poklady poznání, odkrývali svěží prameny štěstí a získávali jasnější představy o Boží nezměrné a nehynoucí lásce.NUD 18.2