Smrt Élího

Když vojsko vytáhlo do boje, zůstal Élí v Šílu. S trýznivou předtuchou očekával výsledek bitvy, “neboť se v srdci třásl o Boží schránu” 1. Samuelova 4,13. Den co den sedával u cesty před bránou svatostánku a úzkostlivě vyhlížel příchod posla z bitevního pole.NUD 285.2

Konečně do města přispěchal “nějaký Benjamínec”, který měl “roztržený šat a na hlavě hlínu” (1. Samuelova 4,12), a podal dychtivému davu zprávu o porážce. Hlasitý pláč a nářek pronikl až k sluchu strážce svatostánku. Přivedli k němu posla, který řekl: “Izrael utekl před Pelištejci. Lid utrpěl zdrcující porážku. I oba tvoji synové, Chofní a Pinchas, jsou mrtvi.” 1. Samuelova 4,17. Ač to bylo hrozné, Élí to všechno dokázal snést, protože to čekal. Když však posel dodal, že “Boží schrána byla vzata” (1. Samuelova 4,17), objevil se v jeho tváři výraz nevýslovné sklíčenosti. Myšlenka, že svým hříchem zneuctil Boha a zapříčinil, že byla Izraeli odejmuta Boží přítomnost, bylo víc, než mohl snést. Élí spadl “nazad ze stolce k pilíři brány, zlomil si vaz a zemřel” 1. Samuelova 4,18.NUD 285.3

Pinchasova manželka se bála Hospodina. Smrt jejího tchána a manžela a především hrozná zpráva, že byla uloupena Hospodinova schrána, způsobily její smrt. Cítila, že zmizela poslední naděje Izraele. Proto dala dítěti, které se jí v této těžké hodině narodilo, jméno Í-kábód neboli “Je-po-slávě”. Se smrtí na rtech zašeptala: “Sláva se odstěhovala z Izraele, vždyť Boží schrána je vzata.” 1. Samuelova 4,22.NUD 285.4

Ale Hospodin svůj lid úplně nezavrhl a použil schránu k potrestání Pelištejců. Bude ji stále provázet Boží neviditelná přítomnost, která vzbudí v přestupnících Božího svatého zákona hrůzu a zahubí je. Bezbožníci mohou po určitou dobu jásat, když vidí, jak je Izrael utrpením vychováván, avšak přijde doba, kdy se i oni setkají s rozsudkem svatého Boha, který nenávidí hřích.NUD 285.5