57. kapitola — Schrána smlouvy v zajetí

Bůh nemohl být ve styku s veleknězem a jeho syny. Jejich hříchy bránily přítomnosti Božího svatého Ducha. Avšak mladičký Samuel zůstal věrný nebi a bylo mu jako proroku Nejvyššího svěřeno poselství odsouzení, které postihne dům Élího.NUD 283.1

“Jednoho dne ležel Élí na svém místě. Oči mu začaly pohasínat, takže neviděl. Boží kahan ještě nezhasl a Samuel ležel v Hospodinově chrámě, kde byla Boží schrána. Hospodin zavolal na Samuela.” 1. Samuelova 3,2-4.NUD 283.2

Chlapec si myslel, že hlas, který slyšel, patří Élímu, a tak běžel ke knězovu lůžku a řekl: “Tu jsem, volal jsi mě.” Élí odpověděl: “Nevolal jsem, lehni si zase.” 1. Samuelova 3,5. Třikrát byl Samuel volán a třikrát odpověděl stejným způsobem. Poté Élí nabyl přesvědčení, že tajuplný hlas je hlasem Božím. Hospodin pominul svého vyvoleného služebníka, bělovlasého muže, a vešel ve styk s dítětem. Už to samo o sobě bylo hořkým, nicméně zaslouženým pokáráním Élího a jeho domu.NUD 283.3

Élího srdce nenaplnila závist a žárlivost. Poučil Samuela, aby odpověděl: “Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší.” 1. Samuelova 3,9.NUD 283.4

Hlas se ozval ještě jednou a chlapec odpověděl: “Mluv, tvůj služebník slyší.” 1. Samuelova 3,10.NUD 283.5

“Hospodin řekl Samuelovi: ‘Hle, já učiním v Izraeli něco takového, že bude znít v obou uších každému, kdo o tom uslyší. Onoho dne uvedu na Élího všechno, co jsem ohlásil jeho domu, od začátku až do konce. Oznámil jsem mu, že jeho dům odsuzuji navěky pro nepravost, o které věděl: Jeho synové přivolávají na sebe zlořečení, on však proti nim nezakročil. Proto jsem o Élího domu přísahal: Dům Élího nebude nikdy zbaven viny ani obětním hodem ani obětním darem.’” 1. Samuelova 3,11-14.NUD 283.6

Samuel byl ohromen, když si uvědomil, jak strašné poselství mu bylo svěřeno. Ráno šel za svými povinnostmi jako obvykle, ale jeho mladé srdce bylo obtěžkáno velkým břemenem. Hospodin mu nepřikázal, aby vyjevil hrozný odsudek. Proto mlčel. Chvěl se, aby ho nějaká otázka nedonutila vyslovit Boží soudy proti tomu, kterého miloval a k němuž choval úctu. Élí si byl jist, že poselství předpovídá nějaké hrozné neštěstí jemu a jeho domu. Zavolal si Samuela a vyzval ho, aby mu poctivě řekl, co mu Hospodin zjevil. Mladík uposlechl a stařec se poklonil v pokorném podřízení se děsivému rozsudku. Řekl: “On je Hospodin. Ať učiní, co je dobré v jeho očích.” 1. Samuelova 3,18.NUD 283.7

Přesto Élí neprojevil pravé pokání. Nevzdal se svého hříchu. Hospodin rok od roku odkládal své hrozné soudy. Bylo třeba udělat mnohé k odčinění chyb minulosti, ale starý kněz nepodnikl žádné účinné kroky, aby napravil zlořády, které zneuctily Hospodinovu svatyni a zavedly tisíce Izraelců do záhuby. Výsledkem Boží shovívavosti bylo, že Chofní a Pinchas zatvrdili svá srdce a byli v přestupování Božího zákona ještě troufalejší.NUD 284.1

Élí seznámil s poselstvím varování a napomenutí, jehož se dostalo jeho domu, celý národ. Doufal, že se tak zamezí špatnému vlivu jeho přehlížení hříchů v minulosti. Avšak lidé i kněží vzali varování na lehkou váhu. Lid okolních národů si také počínal čím dál směleji ve své modloslužbě a zločinu. Necítili žádnou vinu za své hříchy, kterou by pociťovali, kdyby byli Izraelci poctivě zachovávali Boží přikázání. Bůh musel zasáhnout, aby byla obhájena čest jeho jména.NUD 284.2