24. kapitola — Odmítnutí v Nazaretu

Radostné dny Kristovy služby v Galileji byly přece jen poznamenány jedním stínem. Obyvatelé Nazareta jej odmítli. “Což to není syn tesaře?” (Matouš 13,55), říkali.TV 146.1

V dětství a mládí se Ježíš spolu se svými bratry účastnil bohoslužeb v nazaretské synagoze. Od chvíle, kdy začal veřejně působit, se s nimi již nestýkal. Bratři však o něm věděli. Když mezi ně zase přišel, překypovali zájmem a očekáváním. Ježíš opět viděl známé tváře, které znal od dětství. Shledal se s matkou, bratry a sestrami. Když v sobotu vešel do synagogy a zařadil se mezi ostatní přítomné, všechny zraky se upřely na něho.TV 146.2

Při bohoslužbě bylo zvykem, že starší předčítal nějaký text z proroků a nabádal lid, aby neochaboval v naději na příchod Mesiáše, který nastolí slavné království a zbaví národ veškerého útlaku. Starší se snažil povzbudit své posluchače a podtrhoval ta slova Písma, která svědčila o blízkosti slavného Spasitelova příchodu. Zvlášť zdůrazňoval myšlenku, že se zjeví v čele vojsk a osvobodí Izrael.TV 146.3

Pokud byl v synagoze rabín, očekávalo se, že přednese kázání, a někdo z Izraelců potom mohl předčítat proroky. Tu sobotu byl o čtení požádán Ježíš. “Povstal, aby četl z Písma. Podali mu knihu proroka Izajáše.” Lukáš 4,16.17. Text, který četl, byl chápán jako proroctví o Mesiáši:TV 146.4

“‘Duch Hospodinův
jest nade mnou;
proto mne pomazal,
abych přinesl chudým
radostnou zvěst;
poslal mne,
abych vyhlásil
zajatcům propuštění
a slepým navrácení zraku,
abych propustil
zdeptané na svobodu,
abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.’TV 146.5

Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagoze byly na něj upřeny… Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst.” Lukáš 4,18-22.TV 146.6

Ježíš stál před lidem jako živý vykladač proroctví, které se vztahovalo na něho samého. Když vysvětloval přečtená slova, mluvil o Mesiáši jako o tom, kdo osvobozuje utlačované a zajaté, uzdravuje nemocné, vrací zrak slepým a zjevuje světu světlo pravdy. Způsob, jakým mluvil, a dalekosáhlý význam jeho slov zapůsobily na posluchače takovou silou, jakou nikdy předtím nepocítili. Příliv božské moci strhl všechny přehrady a stejně jako kdysi Mojžíš i oni spatřili Neviditelného. Pod vlivem Ducha svatého nadšeně odpovídali “amen” a chválili Boha.TV 146.7

Když však Ježíš prohlásil: “Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli” (Lukáš 4,21), byli najednou nuceni přemýšlet o sobě i o tom, co řekl. Hovořil o nich, Izraelcích, potomcích Abrahamových, jako o zajatcích. Oslovil je jako vězně, kteří mají být osvobozeni z moci zla; jako kdyby byli ve tmě a potřebovali světlo pravdy. Dotkl se jejich pýchy a vzbudil v nich strach. Naznačil, že dílo, které pro ně přišel vykonat, bude úplně jiné, než si představovali. Jejich skutky by se mohly dostat do příliš jasného světla. Obřady sice vykonávali přesně podle předpisů, přesto se však jeho zkoumavého a pronikavého pohledu báli.TV 147.1

“Kdo vlastně je ten Ježíš?” ptali se. Muž, který si přivlastnil slávu Mesiáše, byl synem tesaře a pracoval v dílně se svým otcem Josefem. Vídali ho, jak se trmácí po stráních, znali jeho bratry a sestry a věděli, jak žije a co dělá. Vyrůstal mezi nimi od dětství až do dospělosti. Celý život byl bezúhonný, přesto však nechtěli věřit, že je oním Zaslíbeným.TV 147.2

Mezi jeho učením o novém království a tím, co znali od starších, byl propastný rozdíl. Ježíš se ani slovem nezmínil o tom, že by je vysvobodil z područí Římanů. Slyšeli o jeho zázracích a doufali, že použije své moci v jejich prospěch. Ježíš však nic takového ani nenaznačil.TV 147.3

Začali pochybovat. Jejich srdce, která se na chvíli obměkčila, se nyní ještě více zatvrdila. Satan se rozhodl, že zaslepené oči v ten den neprohlédnou a zotročení nebudou vysvobozeni. Všemi silami se je snažil utvrdit v jejich nevíře. Nedbali na znamení, které je přesvědčovalo o tom, že k nim promlouvá jejich Vykupitel.TV 147.4

Ježíš však dokázal své božství tím, že jim odhalil jejich skryté myšlenky. “On jim odpověděl: ‘Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! O čem jsme slyšeli, že se dálo v Kafarnaum, učiň i zde, kde jsi doma.’ Řekl: ‘Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své vlasti. Po pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Elijášových, kdy se zavřelo nebe na tři a půl roku a na celou zemi přišel veliký hlad. A k žádné z nich nebyl Elijáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v zemi sidonské. A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Náman.’” Lukáš 4,23-27.TV 147.5

Na otázky svých posluchačů Ježíš odpovídal příklady ze života proroků. Zatvrzelost a nevěra lidí mařily dílo vyvolených Božích služebníků. Avšak ti, kdo měli citlivé srdce a pevnou víru, dostali prostřednictvím proroků zvláštní důkazy Boží moci. V době Elijáše se Izrael odvrátil od Boha. Setrvával v hříchu a odmítal varování Ducha, se kterým k němu přicházeli Hospodinovi poslové. Připravoval se tak o Boží požehnání. Bůh pominul izraelské domy a našel svému služebníkovi útočiště v pohanské zemi u ženy, která k vyvolenému lidu nepatřila. Tato žena získala Hospodinovu přízeň. Žila totiž podle poznání, kterého se jí dostalo, a byla připravena přijmout další světlo, jež jí Bůh prostřednictvím svého proroka posílal.TV 147.6

Ze stejného důvodu pominul Bůh v době Elíši malomocné v Izraeli. Pohanský šlechtic Náman však žil věrně podle svého přesvědčení o tom, co je správné, a cítil, že nutně potřebuje pomoc. Byl připraven přijmout dary Boží milosti. Byl uzdraven ze svého malomocenství, a navíc se mu dostalo i poznání pravého Boha.TV 148.1

Nezáleží na tom, kolik světla jsme přijali, ale jak je využíváme. Pohané, kteří žijí tak spravedlivě, jak jen jim to jejich poznání dobrého a zlého dovoluje, jsou na tom lépe než ti, kdo poznali světlo, hlásí se k Bohu, ale podle světla nejednají a to, co vyznávají, svým životem popírají.TV 148.2