Jidáš Iškariotský
Když Ježíš připravoval učedníky na jejich poslání, vetřel se mezi ně i někdo, kdo nebyl přizván. Byl to Jidáš Iškariotský, muž, jenž předstíral, že následuje Krista. Dožadoval se přijetí do úzkého kruhu učedníků. S neobyčejnou vážností a předstíranou upřímností řekl: “Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš.” Matouš 8,19. Ježíš ho neodmítl ani nepřivítal, jen smutně poznamenal: “Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.” Matouš 8,20. Jidáš věřil, že Ježíš je Mesiáš, a doufal, že když se připojí k apoštolům, zajistí si vyšší postavení v novém království. Ježíš mu chtěl tuto naději vyvrátit, a proto poukázal na svoji chudobu. Jidáš působil dojmem rozhodného, inteligentního a schopného člověka. Učedníci si přáli, aby se stal jedním z nich, a přesvědčovali Ježíše, že by mohl být velmi užitečný jeho dílu. Překvapilo je, že Ježíš přijal Jidáše tak chladně.TV 184.2
Mrzelo je také, že Ježíš neměl zájem o spolupráci s izraelskými vůdci. Mysleli si, že tito vlivní muži by mohli prospět jeho dílu a že není dobré zříkat se jejich podpory. Kdyby byl Ježíš Jidáše odmítl, byli by pochybovali o moudrosti svého Učitele. Teprve další Jidášův život jim měl ukázat, jak nebezpečné je řídit se při volbě Božích služebníků světskými ohledy. Spolupráce s takovými lidmi, které chtěli učedníci získat, by vydala Boží dílo do rukou jeho největších nepřátel.TV 184.3
Když se Jidáš připojil k učedníkům, nemohl přehlédnout čistotu Kristovy povahy. Cítil vliv Boží moci, která přitahuje lidi ke Spasiteli. Kristus nepřišel proto, aby dolomil nalomenou třtinu či uhasil doutnající knot, a nezavrhl by tohoto muže, kdyby byl jen jedinou myšlenkou zatoužil po světle. Spasitel četl v Jidášově srdci a znal hloubku nepravosti, do níž Jidáš upadne, pokud nebude zachráněn Boží milostí. Přijal jej za svého učedníka. Jidáš dostal příležitost být den co den ve styku se Spasitelem a poznávat jeho nesobeckou lásku. Kdyby byl otevřel Kristu své srdce, Boží milost by jej osvobodila od démona sobectví a on se mohl stát dědicem Božího království.TV 184.4
Bůh přijímá lidi takové, jací jsou, se všemi jejich lidskými vlastnostmi. Pokud ho chtějí poslouchat a učit se od něho, připravuje je pro svoji službu. Nevyvolil si je proto, že by byli dokonalí, ale proto, aby i přes své nedostatky mohli poznávat pravdu, žít podle ní a být Kristovou milostí proměněni k jeho obrazu.TV 184.5
Jidáš měl stejné možnosti jako všichni ostatní učedníci. Poslouchal stejná naučení. Život v pravdě, který vyžadoval Kristus, však odporoval jeho touhám a cílům. Jidáš se nechtěl vzdát svých představ a přijmout nebeskou moudrost.TV 184.6
Ježíš věděl, že ho Jidáš zradí, a přesto se k němu choval velmi ohleduplně. Spasitel často učil o podstatě dobroty a laskavosti a dotýkal se přitom samotných kořenů chamtivosti. Představil Jidášovi lakotu ve vší její odpudivosti a Jidáš si mnohokrát uvědomil, že hovoří o jeho povaze a hříchu. Nechtěl však svoji nepravost vyznat a vzdát se jí. Byl samolibý. Místo aby bojoval proti pokušení, dál pokračoval ve svých podvodech. Kristus mu byl živým příkladem toho, jaký by měl být, pokud chce mít užitek z jeho božského prostřednictví a služby. Ale Jidáš jako by jeho ponaučení neslyšel.TV 185.1
Spasitel Jidášovi jeho lakotu nijak ostře nevytýkal. Dal mu sice najevo, že čte v jeho hříšném srdci jako v otevřené knize, ale měl s ním božskou trpělivost. Ukázal mu ty nejušlechtilejší pohnutky správného jednání. Jidáš však odmítl nebeské světlo, a proto jej nelze omluvit.TV 185.2
Nechtěl chodit ve světle a vzdát se svých nedostatků. Tak dlouho v sobě pěstoval pomstychtivost, zlobu a nekalé myšlenky, až ho satan zcela ovládl. Jidáš se stal představitelem Kristova nepřítele.TV 185.3
Když se připojil ke Kristu, měl i dobré povahové vlastnosti, kterými mohl být církvi užitečný. Kdyby byl ochotný nést Kristovo jho, mohl se stát jedním z předních apoštolů. Když však Ježíš poukázal na jeho nedostatky, zatvrdil se ve své pýše a zpupnosti a dal přednost vlastním sobeckým zájmům. Tím dokázal, že se pro práci v Božím díle nehodí.TV 185.4