Poučení pro všechny

Toto varování platí pro každou dobu. Kristovo prokletí stromu, který sám stvořil, je výstrahou všem církvím i všem křesťanům. Kdo chce žít podle Božího zákona, musí sloužit druhým. Mnohým lidem chybí Kristovo milosrdenství a obětavost. Někteří se považují za vzorné křesťany, a přitom nechápou, co služba Bohu znamená. Ve svých plánech myslí jen na sebe. Jednají jen ve svém vlastním zájmu. Čas má pro ně cenu jen tehdy, když jej využívají pro svůj zisk. Ten je cílem veškerého jejich snažení. Neslouží nikomu jinému než sami sobě. Bůh je stvořil, aby žili ve světě a nesobecky mu sloužili. Chtěl, aby podle všech svých možností pomáhali bližním. Oni však nevidí nic jiného než sebe. Nezajímají se o druhé. Žijí jen sami pro sebe. Podobají se krásnému, ale neplodnému fíkovníku. Zachovávají náboženské obřady, ale chybí jim pokání a pravá víra. Tvrdí, že ctí Boží zákon, ale poslušnost je jim cizí. Mluví, ale nečiní. Prokletím fíkovníku Kristus ukázal, jak se mu prázdná okázalost oškliví. Říká, že lidé, kteří otevřeně hřeší, mají menší vinu než ti, kdo předstírají, že slouží Bohu, ale žádné ovoce k jeho slávě nenesou.TV 369.3

Podobenství o fíkovníku, které Ježíš vyprávěl před svou návštěvou Jeruzaléma, přímo souviselo s podobenstvím o neplodném stromu. Zahradník se přimlouvá za neplodný strom. Prosí majitele, aby jej ještě jeden rok ponechal, že jej okope a pohnojí. Když přinese ovoce, dobře, když ne, má být poražen. Zahradník věnuje neplodnému stromu zvýšenou péči. Dá mu vše, co potřebuje. Když však ani potom nepřinese ovoce, nic už jej před zničením nezachrání. O výsledku zahradníkova úsilí podobenství mlčí. Závisel totiž na lidech, kterým Ježíš příběh vyprávěl. Neplodný strom představoval právě je a na nich záleželo, jak rozhodnou o svém osudu. Nebe jim dalo vše, co mohlo, ale oni jeho požehnání nevyužili. Kristovo prokletí neplodného fíkovníku ukazovalo, jaký bude mít jejich počínání následek. Sami rozhodli o své záhubě.TV 369.4

Židovský národ více než tisíc let zneužíval Boží milost a přivolával na sebe Boží soudy. Odmítal Hospodinovo varování a zabíjel jeho proroky. Zodpovědnost za tyto hříchy padá i na lid Kristovy doby, neboť si počínal úplně stejně. Jeho vina spočívala v odmítnutí tehdy nabízené milosti a Božího varování. Pouta, která židovský národ po staletí připravoval, si nasadil lid Kristovy doby.TV 370.1

Lidé v každé době se mohou nechat osvítit, je jim dána příležitost, zkušební doba, ve které se mohou smířit s Bohem. Tato milost však není nekonečná. Může působit i celé roky, přestože ji lidé přehlížejí či odmítají. Jednou se však ozve naposledy. Potom už zatvrzelé srdce volání Božího Ducha neslyší. Vlídný a působivý hlas už hříšníka neoslovuje, nenapomíná ani nevaruje.TV 370.2

Tento den nastal pro Jeruzalém. Ježíš nad odsouzeným městem žalostně plakal, ale zachránit je nemohl. Vyčerpal už všechny možnosti. Izrael odmítl varování Božího Ducha, a tím zavrhl to jediné, co mu mohlo pomoci. Nikdo už jej nemohl vysvobodit.TV 370.3