Varování před farizeji a zákoníky

Řekl: “Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní.” Matouš 23,2.3. Zákoníci a farizeové tvrdili, že jim Hospodin udělil božskou moc podobně jako Mojžíšovi. Tvrdili, že jako vykladači zákona a soudci lidu stojí na jeho místě. Vyžadovali proto od lidí bezmeznou úctu a poslušnost. Ježíš nabádal učedníky, aby dělali to, co je rabíni podle zákona učí, ale aby se neřídili jejich příkladem. Oni sami totiž podle svého učení nežili.TV 389.1

Učili dokonce i věci, které byly v rozporu s Písmem. Ježíš řekl: “Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem.” Matouš 23,4. Farizeové totiž vydávali mnoho předpisů, které vycházely z tradice a nesmyslně omezovaly osobní svobodu. Určité části zákona vykládali tak, aby mohli lidu uložit další povinnosti. Sami je podle okolností buď tajně zanedbávali, nebo tvrdili, že jsou od nich osvobozeni.TV 389.2

Neustále okázale předváděli svoji zbožnost. Nic nebylo tak svaté, aby jim k tomuto účelu nemohlo posloužit. Když Bůh hovořil s Mojžíšem o svých přikázáních, řekl: “Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima.” 5. Mojžíšova 6,8. Tato slova mají hluboký význam. Pokud člověk přemýšlí o Božím slově a žije podle něho, mění se k lepšímu. Zásady Božího zákona se projevují ve spravedlivém a láskyplném jednání. To je ono znamení na rukou. Člověk se nenechá svést k podvodu, úplatkářství ani jiné nepravosti. Jeho ruce konají skutky milosrdenství a lásky. V očích upřených k ušlechtilému cíli se zračí čistota a upřímnost. Spravedlnost toho, kdo miluje a ctí Boží slovo, lze vyčíst i z jeho tváře. Židé v Kristově době to však nepochopili. Příkaz, který dal Bůh Mojžíšovi, si vyložili tak, že mají nosit přikázání Písma na sobě. Vypsali si je na pergamenové pásy a okázale si je ovazovali kolem hlavy a zápěstí. Tím se jim však Boží zákon do srdce ani mysli nevryl. Nosili pergameny jen jako vnější znamení, aby na sebe upoutali pozornost. Chtěli budit dojem zbožnosti a získat úctu lidu. Ježíš zasadil této nesmyslné přetvářce tvrdou ránu:TV 389.3

“Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli: rozšiřují si modlitební řemínky a prodlužují třásně, mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagogách, líbí se jim, když je lidé na ulicích zdraví a říkají jim ‘Mistře’. Vy však si nedávejte říkat ‘Mistře’: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno ‘Otec’: jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat ‘Učiteli’: váš učitel je jeden, Kristus.” Matouš 23,5-10. Spasitel odhalil jejich sobeckou ctižádost, usilovnou snahu získat moc a postavení i předstíranou pokoru, kterou chtěli zakrýt svoji chamtivost a závist. Při slavnostních příležitostech bývalo zvykem přidělovat hostům místa podle jejich postavení. Lidé, kteří seděli na nejčestnějších místech, byli středem pozornosti a byla jim věnována zvláštní péče. Právě o takové pocty farizeové usilovali a Ježíš jim to vytýkal.TV 389.4

Odsuzoval také jejich marnivou touhu po tom, aby jim lidé říkali ‘Mistře’ nebo ‘Rabbi’. Zdůrazňoval, že takové oslovení nenáleží lidem, ale Kristu. Kněží, zákoníci, přední muži, vykladači a strážci zákona byli přece bratry, dětmi jediného Otce. Ježíš nabádal lid, aby žádnému člověku nevzdával svým oslovením takovou poctu, která by naznačovala, že je pánem jejich svědomí či víry.TV 390.1

Co by asi řekl Kristus, kdyby žil na zemi v dnešní době vedle všech “velebných pánů” a “důstojných otců”? Nezopakoval by svá slova: “Ani si nedávejte říkat ‘Učiteli’: váš učitel je jeden, Kristus”? Písmo říká o Bohu: “Svaté, bázeň budící je jeho jméno.” Žalm 111,9. Komu z lidí by náleželo takové označení? Kdo z lidí je tak moudrý a spravedlivý? Lidé, kteří se nechávají uctivě oslovovat, často velmi zkresleně představují Boží jméno a Boží povahu! Pod honosným rouchem vysokého a svatého úřadu se často skrývá světská ctižádost, panovačnost a nejhanebnější hříchy. Spasitel pokračoval:TV 390.2

“Kdo je z vás největší, bude váš služebník. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.”.Matouš 23,11.12) Kristus opakovaně učil, že měřítkem skutečné velikosti je mravnost. V očích nebes je veliký ten, kdo žije pro dobro bližních a koná skutky lásky a milosrdenství. Sám Kristus, Král slávy, sloužil padlému lidstvu.TV 390.3

Ježíš řekl: “Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít.” Matouš 23,13. Kněží a zákoníci překrucovali Písmo a zatemňovali mysl lidí, kteří by jinak poznali Kristovo království a pochopili duchovní život, jenž je základem skutečné svatosti.TV 390.4

“Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Vyjídáte domy vdov pod záminkou dlouhých modliteb; proto vás postihne tím přísnější soud.”.Matouš 23,14) Farizeové měli na lid velký vliv a využívali jej pro své vlastní zájmy. Získávali si důvěru zbožných vdov a přesvědčovali je, že je jejich povinností věnovat majetek na náboženské účely. Začali rozhodovat o jejich penězích a vychytralými úskoky je využívali ve svůj vlastní prospěch. Svoji nepoctivost zakrývali dlouhými modlitbami na veřejnosti a okázalou zbožností. Kristus řekl, že pro toto pokrytectví na ně dopadne těžší soud.TV 390.5

Stejná výtka platí i v dnešní době pro všechny, kdo dávají přehnaně najevo svou zbožnost, a přitom jsou plni sobectví a lakoty. Na čas se jim sice daří klamat své bližní a zakrývat sobectví a hrabivost zdáním čistoty, Boha však oklamat nemohou. On zná všechny naše pohnutky a každého bude soudit podle jeho skutků.TV 390.6

Kristus nelítostně odsuzoval zlořády, ale velmi pečlivě dbal na to, aby nijak nesnižoval povinnosti, které člověk má. Odsuzoval sobecké vydírání vdov a zneužívání jejich darů. Zároveň však pochválil vdovu, která přinesla svůj příspěvek do Boží pokladnice. Bůh žehná dárcům i tehdy, když jiní jejich dary zneužívají, a nic mu v tom nemůže zabránit.TV 390.7