Nejdůležitější přikázání

Farizeové se však ještě nevzdali. Stále doufali, že se jim podaří přimět Krista k výroku, který by mohli proti němu použít. Přesvědčili jednoho učeného zákoníka, aby se zeptal Ježíše, které z deseti přikázání zákona je nejdůležitější.TV 385.5

První čtyři přikázání vymezují povinnosti člověka vůči Stvořiteli a farizeové je považovali za významnější než zbývajících šest, v nichž jsou shrnuty povinnosti k bližním. Pravá zbožnost se potom z jejich života vytrácela. Ježíš lid na tento nedostatek upozorňoval a učil, jak je důležité konat dobré skutky, protože strom se pozná podle ovoce, jaké nese. Obviňovali jej tedy, že posledních šest přikázání vyzdvihuje nad první čtyři.TV 385.6

Zákoník přistoupil k Ježíši a přímo se ho zeptal: “Které přikázání je první ze všech?” Kristova odpověď byla jasná a přesvědčivá: “První je toto: ‘Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!’” Marek 12,29.30. Druhé přikázání vychází z prvního a velmi se mu podobá: “‘Miluj svého bližního jako sám sebe!’ Většího přikázání nad tato dvě není.” Marek 12,31. “Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.” Matouš 22,40.TV 386.1

První čtyři přikázání jsou shrnuta do jedné stěžejní zásady: “Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce.” Dalších šest vystihují slova: “Miluj svého bližního jako sám sebe!” Podstatou obou těchto příkazů je zákon lásky. Není možné první zachovávat a druhé přestupovat a naopak. Dáme-li ve svém srdci Boha na první místo, budeme mít správný vztah i ke svému bližnímu. Budeme jej mít rádi jako sami sebe. Jedině tehdy, když budeme nade vše milovat Boha, budeme schopni milovat i svého bližního.TV 386.2

Celé Desatero je možno vyjádřit příkazem lásky k Bohu a k člověku a ani jedno přikázání nemůže být přestoupeno, aniž by se neporušila tato zásada. Kristus učil své posluchače, že Boží zákon není souhrnem jednotlivých na sobě nezávislých nařízení, z nichž jedna jsou důležitější než druhá, a proto snad některá mohou být beztrestně přehlížena. Představoval všechna přikázání, první čtyři i dalších šest, jako jeden Boží celek. Učil, že láska k Bohu se projeví v poslušnosti všech jeho přikázání.TV 386.3

Zákoník, který Ježíši otázku položil, znal zákon velmi dobře a Spasitelova odpověď jej překvapila. Nečekal, že prokáže tak zevrubnou a dokonalou znalost Písma. Kristus mu pomohl lépe pochopit podstatu svatých přikázání. V přítomnosti kněží a předních mužů otevřeně uznal, že Ježíšův výklad zákona je správný, a dodal:TV 386.4

“Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho; a milovat jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc než přinášet Bohu oběti a dary.” Marek 12,32.33.TV 386.5

Moudrost Kristovy odpovědi zákoníka přesvědčila. Uvědomoval si, že jeho náboženství staví spíše na vnějších obřadech než na vnitřní zbožnosti. Do jisté míry cítil i marnost pouhých obřadních obětí a bezduchého prolévání krve za hřích.TV 386.6

Pochopil, že láska k Bohu a poslušnost stejně jako nesobecký vztah k bližnímu má mnohem větší cenu než celý obřadní systém. Svou ochotou uznat správnost Kristova výkladu i jasnou a rozhodnou odpovědí před zraky lidu se zákoník výrazně lišil od kněží a starších. Ježíš se nad čestným mužem, který se odvážil vyslovit své přesvědčení tváří v tvář hněvu kněží a hrozbám předních mužů, smiloval. “Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: ‘Nejsi daleko od Božího království.’” Marek 12,34.TV 386.7

Zákoník se přiblížil Božímu království, protože pochopil, že Bůh má raději spravedlivé skutky než zápalné či jiné oběti. Potřeboval ještě poznat Kristovu božskou povahu a vírou v něho přijmout moc, aby mohl skutky spravedlnosti konat. Obřadní služba neměla bez živé víry v Krista žádný smysl. Dokonce i mravní zákon ztrácí svůj význam, pokud není chápán ve vztahu ke Spasiteli. Kristus opakovaně zdůrazňoval, že Otcův zákon znamená mnohem víc než pouhé příkazy. Zákon je ztělesněním stejné zásady, kterou zjevuje evangelium. Zákon vymezuje člověku jeho povinnost a ukazuje mu jeho vinu. Člověk musí u Krista hledat odpuštění a sílu k tomu, aby mohl podle zákona žít.TV 387.1