Význam Ježíšova činu

Vyčištěním chrámu Ježíš vyhlásil své mesiášské poslání a zahájil svoji činnost. Chrám postavený jako příbytek pro Boží přítomnost, měl být názorným příkladem pro Izrael i pro celý svět. Bůh si od věčnosti přál, aby každá stvořená bytost, od zářícího svatého serafína až po člověka, byla chrámem Stvořitelova přebývání. Člověk však zhřešil a lidstvo přestalo být Božím chrámem. Lidské srdce znečištěné a otupené hříchem už nezjevovalo Boží slávu. Vtělením Božího Syna se však nebeský záměr naplnil. Bůh přebývá v lidstvu a jeho spásnou milostí se lidské srdce opět stává jeho chrámem. Bůh chtěl, aby byl jeruzalémský chrám trvalým svědectvím o vznešenosti poslání, jež nabízí každému člověku. Židé však nepochopili význam stavby, na kterou byli pyšní. Nežili tak, aby v nich mohl přebývat Boží Duch. Nádvoří jeruzalémského chrámu, plná vřavy nepoctivého obchodování, byla věrným obrazem srdce znesvěceného smyslností a nečistými myšlenkami. Očištěním chrámu od kupců a prodavačů dal Ježíš jasně najevo, že jeho posláním je očistit srdce poskvrněná hříchem — světskými touhami, sobeckými žádostmi a zlozvyky, které je ničí. “I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jak oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno. Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro.” Malachiáš 3,1-3.TV 97.5

“Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.” 1. Korintským 3,16.17. Nikdo se nemůže sám zbavit zla, které se zmocnilo jeho srdce. Chrám duše dokáže očistit jen Kristus. Do srdce člověka však nevstupuje bez pozvání, jako tehdy vstoupil do jeruzalémského chrámu. Říká: “Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu.” Zjevení 3,20. Nepřijde však jen na jeden den, neboť praví: “Budu přebývat a procházet se mezi nimi… a oni budou mým lidem.” 2. Korintským 6,16. “Rozšlape naše nepravosti. Do mořských hlubin vhodíš všechny jejich hříchy.” Micheáš 7,19. Jeho přítomnost očistí a posvětí duši, aby mohla být svatým chrámem Hospodina a “duchovním příbytkem Božím”. Efezským 2,22.TV 98.1

Vyděšení kněží a přední muži utekli z chrámového nádvoří před pronikavým zrakem, který četl v jejich srdcích. Cestou potkávali ty, kteří šli do chrámu a zapřísahali je, aby se vrátili. Vyprávěli jim, co právě viděli a slyšeli. Kristus se díval za prchajícími a bylo mu jich líto, protože se báli a vůbec nechápali smysl pravé bohoslužby. V této situaci viděl předobraz rozptýlení celého židovského národa pro jeho bezbožnost a zatvrzelost.TV 98.2

Proč vlastně kněží z chrámu utíkali? Proč nezůstali na svém místě? Muž, který je vyhnal, byl synem tesaře, chudým Galilejcem, který neměl ve světě žádné postavení ani moc. Proč se mu nevzepřeli? Proč tam nechali své nepoctivé peníze a utekli před někým, kdo byl na první pohled tak bezvýznamný?TV 98.3

Kristus mluvil se svrchovaností krále, v jeho zjevu i v tónu jeho hlasu byla síla, které nebylo možno odolat. Když je vyháněl, uvědomili si to, co je ještě nikdy nenapadlo — že jsou pokrytci a zloději. Když v Kristově lidském těle zazářilo božství, viděli nejen rozhořčení v jeho tváři, ale pochopili i význam jeho slov. Měli pocit, že stojí před trůnem věčného Soudce, který nad nimi vyřkl rozsudek pro časnost i věčnost.TV 98.4

Nějakou dobu si mysleli, že Kristus je prorok, a mnozí věřili, že je Mesiáš. Duch svatý jim připomněl prorocké výroky, které se na něho vztahovaly. Nechají se přesvědčit?TV 99.1

Nechtěli činit pokání. Věděli, že Kristus cítí s chudými. Pochopili, že se svým vydíráním provinili proti lidu. Kristus odhalil jejich smýšlení, a proto ho nenáviděli. Veřejně je napomenul a urazil jejich pýchu. Mezi lidem měl stále větší vliv. To v nich vzbuzovalo závist. Rozhodli se, že se ho zeptají, jakou mocí je vyhnal a kdo mu ji dal.TV 99.2