Varování před pokrytectvím

Zamířili k Betsaidě, v jejíž blízkosti Ježíš nasytil pětitisícový zástup. Když dorazili ke břehu, Ježíš řekl: “Hleďte se mít na pozoru před kvasem farizeů a saduceů!” Matouš 16,6. Od časů Mojžíše byli Židé v době Velikonoc zvyklí vyklízet z domu všechen kvas. Pokládali jej totiž za symbol hříchu. Učedníci však Ježíše nepochopili. Při náhlém odchodu z Magdaly si zapomněli vzít chléb. Měli s sebou jen jeden bochník. Mysleli si proto, že je Ježíš varuje, aby si nekupovali chléb od farizeů a saduceů. Nedostatek víry a duchovního chápání často způsobil, že Ježíši nerozuměli. Tentokrát je Spasitel pokáral. Jak si mohli myslet, že on, který nasytil tisíce lidí několika bochníky ječného chleba a dvěma rybami, by měl při tak vážném varování na mysli jen pomíjející pokrm. Učedníkům hrozilo nebezpečí, že je lstivé námitky farizeů a saduceů nakazí kvasem nevěry a začnou brát Kristovo dílo na lehkou váhu.TV 260.1

Učedníci se přikláněli k názoru, že Mistr měl přece jen nějaké znamení z nebe předvést. Byli přesvědčeni, že je to v jeho moci a že by tím umlčel své nepřátele. Nepostřehli, jak pokrytečtí jsou jeho protivníci.TV 260.2

O několik měsíců později, když “se shromáždily nespočetné zástupy, že se lidé div neušlapali,” Ježíš toto naučení zopakoval. “Začal mluvit nejprve ke svým učedníkům: ‘Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, to jest před pokrytectvím.’” Lukáš 12,1.TV 260.3

Kvas působí nepozorovaně, a přitom prostoupí celé těsto. Stejně tak i pokrytectví. Dáme-li mu prostor ve svém srdci, pronikne celou naší povahou i životem. Kristus již jednou odsoudil do očí bijící příklad farizejského pokrytectví, a sice zvyk korbánu. Nešlo o nic jiného než o zanedbávání povinnosti dětí vůči rodičům pod záminkou štědrého daru pro chrám. Farizeové a zákoníci zaváděli scestné zásady. Pravou podstatu svého učení tajili a při každé příležitosti je promyšleně vštěpovali do mysli svých posluchačů. Když člověk jejich mylné zásady přijal, působily v něm jako kvas v těstě, prostoupily celou jeho povahu a změnily ji. Klamné učení tak bránilo lidem přijmout Kristova slova.TV 260.4

Tytéž vlivy se projevují i v dnešní době. Někteří lidé vykládají Boží zákon tak, aby vyhovoval jejich způsobu života. Nenapadají zákon přímo, ale různými spekulacemi podrývají jeho zásady. Svými výklady zpochybňují jeho platnost.TV 260.5

Pokrytectví farizeů bylo plodem jejich sobectví. Smyslem jejich života bylo budování vlastní slávy. Zaslepilo je natolik, že nepochopili význam Kristova poslání, převraceli Písmo a zneužívali je. Toto nebezpečí hrozilo i Kristovým učedníkům. Farizejské učení ovlivňovalo každého, kdo se považoval za Kristova následovníka, ale nebyl ochoten se pro Ježíše všeho vzdát. Takoví lidé často kolísali mezi vírou a nevěrou a neviděli v Kristu skryté poklady moudrosti. Dokonce ani učedníci, kteří pro Ježíše všechno opustili, nepřestali ve svém srdci toužit po vlastním vyvýšení. Proto se přeli o to, kdo z nich bude největší. Proto měli tak málo pochopení pro Kristovu oběť a tak málo rozuměli tajemství vykoupení. Kvas, který necháme působit, kazí a znehodnocuje. Podobný účinek má i sobectví, které chováme ve svém srdci. Znečišťuje a ničí naši duši.TV 260.6

Tento zákeřný a klamný hřích je rozšířen i mezi dnešními křesťany. Skryté touhy po vlastním vyvýšení, sebeuspokojení a lidském uznání často narušují naši službu Kristu i naše vzájemné vztahy. Sebeláska a přání jít snadnější cestou, než nám Bůh určil, vede k tomu, že lidé nahrazují Boží zásady svými naukami a tradicemi. Kristus varoval učedníky: “Mějte se na pozoru před kvasem farizeů.” Lukáš 12,1.TV 261.1

Kristovo náboženství je ryzí a upřímné. Horlivost pro Boží slávu může v člověku probudit jedině působení Ducha svatého. Jedině Boží moc dokáže překonat sobectví a pokrytectví. Změna v tomto ohledu je známkou jejího působení. Když víra vytlačuje z našeho srdce sobectví a přetvářku a vede nás k tomu, abychom usilovali o Boží slávu, a ne o svoji vlastní, můžeme si být jisti, že je pravá. Hlavní zásadou Kristova života bylo: “Otče, oslav své jméno!” Jan 12,28. Budeme-li jej následovat, stanou se tato slova i naším životním krédem. Vybízí nás, abychom žili “tak, jak žil on”. “Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání.” 1. Janův 2,6.3.TV 261.2