Šimonovo podezření

Hostitel Šimon se pod vlivem Jidášova odsouzení Mariina daru pozastavoval nad Ježíšových chováním. Jeho farizejská pýcha byla dotčena. Věděl, že mnozí z jeho hostů pohlížejí na Ježíše s nedůvěrou a nelibostí. Pomyslel si: “Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice.” Lukáš 7,39.TV 358.2

Kristus uzdravil Šimona z malomocenství, a tím jej zachránil před postupným umíráním. Najednou Šimon pochybuje, zda je Spasitel skutečně prorokem. Vždyť dovolil té ženě, aby se k němu přiblížila. Neodmítl ji jako velkou hříšnici, které už nemůže být odpuštěno, a dokonce ani nedal najevo, že ví o jejím hříšném životě. Šimon byl v pokušení si myslet, že Kristus není prorok. Domníval se, že Ježíš o ženě, která se chová tak neomaleně, nic neví. Jinak by jí přece nemohl dovolit, aby se jej dotýkala.TV 358.3

Šimon neznal Boha ani Krista, proto tak uvažoval. Neuvědomoval si, že Boží Syn musí jednat jako Bůh, projevovat soucit, lásku a milosrdenství. S Šimonem by Mariin kajícný čin nijak nepohnul. Když viděl, jak Marie líbá Kristu nohy a maže je olejem, ještě více se zatvrdil. V duchu si říkal, že kdyby byl Kristus prorokem, rozpoznal by hříšníky a pokáral je.TV 358.4