Výchova

Ježíš nezískal vzdělání v židovských školách. Jeho prvním učitelem na zemi byla matka. Z jejích úst a z prorockých spisů poznával nebeské věci. Na jejím klíně se dozvěděl to, co kdysi sám vzkázal Izraeli po Mojžíšovi. Ani v době dospívání nenavštěvoval rabínské školy. Nepotřeboval je, jeho učitelem byl Bůh.TV 41.1

Otázka vznesená v průběhu Spasitelova působení na zemi: “Jak to přijde, že se vyzná v Písmech, když ho tomu nikdo neučil?” (Jan 7,15) neznamená, že by Ježíš neuměl číst, ale jen to, že neměl rabínské vzdělání. Učil se stejně, jako se můžeme učit i my. Jeho důkladná znalost Písma ukazuje, jak pečlivě se už v dětství věnoval studiu Božího slova. Otevírala se mu celá knihovna Božího stvoření. Kristus, který všechno stvořil, se nyní učil o tom, čím se jeho ruka zapsala na zemi, na obloze i v moři. Oproštěn od světských zájmů nabýval hlubokého poznání zkoumáním přírody. Věnoval se studiu života rostlin, živočichů i lidí. Od útlého věku sledoval jeden cíl — žít pro druhé. Inspiraci nacházel v přírodě. Když pozoroval život rostlin a živočichů, napadaly ho nové myšlenky. Neustále se snažil použít to, co viděl, k objasnění a přiblížení Božího slova. Podobenství, jejichž prostřednictvím tak rád představoval lidem pravdu, svědčí o tom, jak silně se nechával ovlivnit přírodou a jak dokázal čerpat duchovní naučení z každodenního života.TV 41.2

Snažil se pochopit smysl všeho, s čím se setkal, a tím se učil chápat význam Božího slova i Božího díla. Na zemi ho neustále provázely nebeské bytosti. Rád přemýšlel i hovořil o svatých věcech. Od chvíle, kdy jako dítě začal vnímat svět kolem sebe, neustále duchovně rostl.TV 41.3

Stejně jako Ježíš může získávat poznání každé dítě. Budeme-li chtít poznat nebeského Otce a hledat ho v jeho slovu, přiblíží se k nám andělé. Nalezneme duchovní sílu a získáme lepší povahu. Budeme se více podobat svému Spasiteli. Pochopíme-li krásu a velikost přírody, naše láska k Bohu se prohloubí. Poznání Boha v jeho díle nás naplní bázní a zároveň nám dodá sílu. Modlitební spojení s Bohem podpoří rozvoj našich duševních i mravních schopností a hloubáním o duchovních záležitostech obohatíme svůj duchovní život.TV 41.4

Ježíš prožil svůj život na zemi v souladu s Bohem. Když byl ještě dítě, myslel a mluvil jako dítě. Boží obraz v něm nebyl narušen ani náznakem hříchu. Přesto musel čelit pokušení. Obyvatelé Nazareta byli známí svou bezbožností. O jejich pověsti svědčí Natanaelova otázka: “Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?” Jan 1,46.TV 42.1

V takovém prostředí byl Ježíš vystaven neustálým zkouškám. Musel být pořád ve střehu, aby si uchoval svou čistotu. Prošel všemi nástrahami, kterým musíme čelit my, a proto je pro nás příkladem v dětství, mládí i ve zralém věku.TV 42.2

Satan se vytrvale snažil Dítě z Nazareta přemoci. Ježíše od nejútlejšího věku chránili nebeští andělé, a přesto byl jeho život neustálým bojem proti mocnostem zla. Jediný život prožitý na zemi bez hříchu by byl pro knížete temnot urážkou a velikou ranou. Využil všechny prostředky k tomu, aby Ježíše svedl. Bůh už od nikoho z lidí nebude žádat, aby žil svatým životem za tak silného pokušení, jakému čelil náš Spasitel.TV 42.3

Ježíšovi rodiče byli chudí a žili z toho, co si vydělali každodenní namáhavou prací. Ježíš dobře znal chudobu, sebezapření i nedostatek. Tato zkušenost mu v mnohém pomáhala. Jeho život byl plný práce. Využíval každé chvíle, a proto mu nezbýval čas na pochybnou společnost a na zahálení, které otevírá dveře pokušení. Chránil se před pokušitelem, jak jen mohl. Žádný zisk, záliba, úspěch či opovržení ho nemohly svést ke špatnému činu. Za všech okolností byl schopen rozpoznat zlo a vždy měl dost síly se mu postavit.TV 42.4

Kristus byl jediný, kdo žil na zemi bez hříchu i přesto, že téměř třicet let strávil mezi bezbožníky v Nazaretě. To by si měli uvědomit zejména ti, kdo si myslí, že bezhříšný život závisí na prostředí, majetku či úspěchu. Právě pokušení, chudoba a protivenství napomáhají rozvoji čistoty a věrnosti.TV 42.5