Před Herodem

Pilát Ježíše zase vydal vojákům, kteří jej za posměchu a urážek davu rychle vedli do Herodovy soudní síně. “Když Herodes Ježíše spatřil, velmi se zaradoval.” Nikdy předtím se se Spasitelem nesetkal. “Už dávno si ho totiž přál vidět, poněvadž o něm mnoho slyšel, a doufal, že uvidí, jak dělá nějaký zázrak.” Lukáš 23,8. Herodes měl ruce poskvrněné krví Jana Křtitele. Když se poprvé doslechl o Ježíši, vyděsil se a řekl: “To vstal Jan, kterého jsem dal stít.” “Proto v něm působí mocné síly.” Marek 6,16; Matouš 14,2. I přesto si Herodes přál Ježíše vidět. Naskytla se mu příležitost zachránit tomuto prorokovi život a doufal, že tím navždy vymaže ze své mysli hroznou vzpomínku na to, jak mu na podnosu přinesli krvavou hlavu. Král byl však také zvědavý a myslel si, že když v Kristu vzbudí naději na propuštění, udělá pro něho tento vězeň vše, oč jej požádá.TV 466.4

Krista doprovázela k Herodovi velká skupina kněží a starších. Když dorazili na místo, vznesli rozčilení hodnostáři proti Kristu svá obvinění. Herodes však věnoval jejich obžalobě jen malou pozornost. Umlčel je, chtěl totiž Krista sám vyslechnout. Přikázal, aby mu uvolnili pouta, a obvinil Ježíšovy nepřátele z hrubého zacházení. Se soucitem hleděl do klidné tváře Vykupitele světa, v níž se zračila moudrost a čistota. Herodes došel stejně jako Pilát k přesvědčení, že kněží obžalovali Krista ze zášti a nenávisti.TV 466.5

Herodes kladl Kristovi otázky, ale Spasitel mlčel. Na králův příkaz byli předvedeni nemocní a různě postižení lidé a Kristus měl obhájit svou pověst a předvést zázrak. Lidé říkají, že umíš uzdravovat nemocné, řekl Herodes. Chtěl bych se přesvědčit, že zvěsti, které o tobě kolují, nejsou žádným výmyslem. Ježíš neodpovídal a Herodes dále naléhal: Když můžeš dělat zázraky pro jiné, udělej teď nějaké pro sebe, pomůže ti to. Znovu mu přikázal: Ukaž nám znamení, dokaž, že máš moc, kterou ti lidé přisuzují. Ale Kristus stál jako by neviděl a neslyšel. Boží Syn se stal člověkem. Musel se proto chovat tak, jak by se v podobné situaci choval člověk. Nevykonal žádný zázrak, aby si ušetřil bolest a ponížení, které v takových chvílích musejí lidé snášet.TV 466.6

Herodes slíbil, že když mu předvede nějaký div, bude propuštěn. Kristovi žalobci viděli jeho mocné zázraky na vlastní oči. Slyšeli, jak přikazoval mrtvému, aby vstal, a viděli, jak poslušně vyšel z hrobu. Teď se báli, aby Kristus před Herodem nějaký zázrak nepředvedl. Ze všeho nejvíce se děsili projevu Ježíšovy moci. To by zmařilo všechny jejich plány a možná, že by je to stálo i život. Kněží i starší plni úzkosti naléhavě opakovali svá obvinění proti Kristu. Křičeli, že je zrádce a rouhač. Zázraky koná z moci knížete ďáblů Belzebuba. V síni nastal zmatek, každý vykřikoval něco jiného.TV 467.1

Herodes už neměl tak citlivé svědomí jako v době, kdy jej Herodiada požádala o hlavu Jana Křtitele. Tehdy se třásl strachy a po hrozném činu jej dlouho trápily výčitky. Lehkomyslným životem však jeho svědomí otupělo. Byl už tak zatvrzelý, že se dokonce chlubil tím, jak Jana za jeho troufalé napomínání potrestal. Nyní vyhrožoval Ježíši. Připomínal mu, že má moc jej propustit i odsoudit. Ježíš však ani v nejmenším nedal najevo, že by snad něco slyšel.TV 467.2

Heroda jeho mlčení rozčililo. Vypadalo to, jako by Ježíšovi byla jeho moc úplně lhostejná. Netečnost byla pro nadutého a ješitného krále potupnější než otevřená výtka. Znovu Ježíšovi zlostně vyhrožoval. Spasitel však i nadále bez hnutí stál a mlčel.TV 467.3

Kristus nepřišel na svět proto, aby uspokojoval lidskou zvědavost. Přišel uzdravovat zlomená lidská srdce. Kdyby měl svým slovem uzdravit rány způsobené hříchem, nebyl by mlčel. Ale pro ty, kdo hříšným životem po pravdě jen šlapali, neměl slov.TV 467.4

Kristus mohl k Herodovi promluvit tak, aby pohnul jeho zatvrzelým srdcem. Mohl mu nahnat hrůzu a vyděsit jej odhalením hříchů jeho života i strašného konce, který jej čeká. Kristovo mlčení však bylo nejpřísnějším trestem, jaký mohl krále stihnout. Herodes odmítl pravdu, kterou mu zvěstoval jeden z největších proroků, a žádné jiné poselství už mu nebylo určeno. Majestát nebes už pro něho neměl ani slovo. Kristus, který vždy ochotně naslouchal lidskému utrpení, byl k Herodovým příkazům hluchý. Vždy se soucitem, shovívavostí a láskou hleděl na kajícího se hříšníka, ale na Heroda ani nepohlédl. Kudy chodil, zvěstoval mocnou pravdu a zastával se i nejopovrženějších hříšníků. Před povýšeným králem, který žádnou potřebu Spasitele necítil, však mlčel.TV 468.1

Herodes vzteky zrudl. Obrátil se k davu a rozčileně prohlásil Ježíše za podvodníka. Kristovi řekl: Nedokážeš-li, že to, co o sobě tvrdíš, je pravda, vydám tě vojákům a lidu. Ti tě snad donutí promluvit. Pokud se jen chvástáš, nezasloužíš si nic jiného než smrt z jejich rukou. Jsi-li Boží Syn, zachraň se zázrakem.TV 468.2

Sotva domluvil, vrhl se dav na Krista jako divá zvěř na svou kořist. Smýkali jím sem a tam. Herodes se přidal a spolu s nimi se snažil Božího Syna ponížit. Kdyby nebyli zasáhli římští vojáci a nepřiměli rozběsněný dav k ústupu, byl by Spasitele roztrhal.TV 468.3

“Tu se od něho Herodes se svými vojáky pohrdavě odvrátil, vysmál se mu, dal ho obléci ve slavnostní šat.” Lukáš 23,11. Také římští vojáci se připojili a tupili Ježíše. Na Spasitele se sneslo všechno příkoří, které si bezbožní a zvrhlí vojáci za podpory Heroda a židovských hodnostářů byli schopni vymyslet. Ježíš vše snášel s božskou trpělivostí.TV 468.4

Kristovi nepřátelé posuzovali Spasitele podle sebe. Považovali jej za stejně zkaženého, jako byli oni. Na pozadí všeho, co se odehrávalo, však vystupoval obraz, který jednoho dne všichni uvidí v jeho plné slávě. Někteří lidé se v Kristově přítomnosti chvěli. Když se mu neurvalý dav s výsměchem klaněl, zmocnil se řady přítomných strach a beze slova ustupovali zpátky. To na Heroda hluboce zapůsobilo. Na jeho hříchem zatvrzelé srdce dopadaly poslední paprsky milosrdenství. Pochopil, že před sebou nemá obyčejného člověka. Z Kristova lidství totiž vyzařovalo božství. Ve chvíli, kdy Krista obklopili posměvači, cizoložníci a vrazi, si Herodes uvědomil, že vidí Boha na trůnu.TV 468.5

Herodes byl sice zatvrzelý, ale neodvážil se potvrdit Kristovo odsouzení. Chtěl se zbavit tíhy této hrozné odpovědnosti, a proto poslal Ježíše zpět do římské soudní síně.TV 468.6