Ježíšův kříž

Ježíš učedníkům vysvětlil, že svým odříkavým životem jim názorně ukázal, jak mají žít. Potom svolal lid, který byl nablízku a řekl: “Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.” Matouš 16,24. Kříž připomínal římskou moc. Byl nástrojem nejkrutějšího a nejvíce ponižujícího způsobu smrti. Nejhorší zločinci si museli nést kříž na místo popravy sami. Když jim ho chtěli naložit na záda, odsouzenci se často zoufale a ze všech sil vzpírali. Nakonec však byli vždy přemoženi a mučicí nástroj jim byl přivázán k tělu. Ježíš však vyzval své následovníky, aby vzali svůj kříž a nesli jej jako on. Učedníci chápali jeho slova jen zastřeně. Znamenala ochotu přijmout nejtrpčí ponížení a jít pro Krista i na smrt. Spasitel popsal svými slovy nejvyšší možnou odevzdanost. To vše pro ně podstoupil. Ježíš netoužil po nebi, pokud bychom my byli ztraceni. Vyměnil nebeské dvory za život plný pohany a urážek a za potupnou smrt. Patřilo mu všechno bohatství, všechny poklady nebe, on však pro nás zchudl, abychom my mohli jeho chudobou zbohatnout. Máme jít cestou, kterou šel on.TV 267.1

Milovat lidi, za které Ježíš zemřel, znamená ukřižovat své vlastní já. Každé Boží dítě by se mělo na sebe dívat jako na článek řetězu spuštěného pro záchranu světa. Mělo by se ztotožnit s Kristem v jeho plánu milosti a spolu s ním hledat a zachraňovat ztracené. Křesťan by nikdy neměl zapomínat, že se zasvětil Bohu a že svou povahou má zjevovat světu Krista. Obětavost, soucit a láska, které naplňovaly Kristův život, by se měly odrážet i v životě Božího služebníka.TV 267.2

“Kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.” Matouš 16,25. Sobectví znamená smrt. Žádná část těla nemůže žít jen sama pro sebe. Srdce, které by nedodávalo životodárnou krev končetinám a hlavě, by brzy ochablo. Podobně jako krev v našem těle proudí i Kristova láska do všech částí jeho tajuplného těla. Závisíme jeden na druhém, a kdo nechce dávat, zahyne. Ježíš řekl: “Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí?” Matouš 16,26.TV 267.3

Kristus poukazoval učedníkům nejen na současný život v chudobě a ponížení, ale také na svůj slavný návrat. Zdůrazňoval, že Syn člověka nepřijde s okázalostí pozemského vládce, ale ve slávě Boha a nebeských zástupů. “A tehdy,” řekl: “odplatí každému podle jeho jednání.” Matouš 16,27. Potom je povzbudil zaslíbením: “Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím.” Matouš 16,28. Učedníci však jeho slova nepochopili. Slibovaná sláva se jim zdála být příliš vzdálená. Viděli jen to nejbližší — život v chudobě, ponížení a utrpení. Mají se vzdát nadějí na Mesiášovo království? Znamená to, že Krista na Davidově trůně nikdy neuvidí? Cožpak měl žít jako poslední tulák bez přístřeší, kterým lidé pohrdají, kterého zavrhnou a odsoudí k smrti?TV 267.4

Srdce se jim svíralo žalem, vždyť svého Mistra milovali. Zdálo se jim nepochopitelné, že Boží Syn by měl být vystaven tak krutému ponížení, a přepadaly je pochybnosti. Ptali se, proč by měl jít do Jeruzaléma a vystavovat se nebezpečí, které se podle jeho slov mělo stát jeho údělem. Jak se mohl odevzdat takovému osudu a nechat je v ještě větší temnotě, než byli předtím, než se jim zjevil?TV 268.1

Učedníci se domnívali, že v Cesareji Filipově a jejím okolí je Kristus mimo dosah Herodovy a Kaifášovy moci. Nemusel se tam obávat nenávisti Židů ani moci Římanů. Proč by tedy v tomto kraji, daleko od farizeů, nemohl pracovat? Proč se musí vydávat na smrt? Má-li zemřít, co bude s jeho královstvím, které mělo být tak silné, že by jej ani brány pekel nepřemohly? Pro učedníky to bylo velké tajemství.TV 268.2

I tentokrát se s ním však vydali podél břehu Galilejského jezera k městu, v němž měly být pohřbeny všechny jejich naděje. Neodvažovali se Kristu odporovat. Tiše a smutně rozmlouvali o tom, co se má stát. I přes své pochybnosti stále ještě doufali, že nějaká nepředvídaná událost zachrání jejich Pána před smrtí, která ho podle všeho čekala. Takto se trápili, pochybovali, doufali a strachovali celých šest dlouhých chmurných dní.TV 268.3