Urážky davu

Na Ježíše se snesla další, tentokrát již třetí, vlna urážek a posměchu. Byla ještě horší než ta, kterou mu připravil nevědomý dav. Vše se odehrávalo v přítomnosti kněží a předních mužů a s jejich souhlasem. V jejich srdcích již nezůstala ani trocha soucitu či lidskosti. Když jim nestačily důkazy a nedařilo se jim Krista umlčet, použili zbraně, jakými se umlčují kacíři již od nepaměti — týrání, násilí a smrt.TV 455.7

Když soudci vynesli nad Ježíšem rozsudek, zmocnila se lidu ďábelská zuřivost.TV 455.8

Křik davu připomínal řev divokých šelem. Vrhali se na Ježíše a volali: Je vinen! Zabijte ho! Nebýt římských vojáků, nebyl by se Ježíš ukřižování na Golgotě ani dožil. Kdyby římské úřady nezasáhly a za použití zbraní dav nezastavily, byli by ho lidé v přítomnosti soudců roztrhali na kusy.TV 456.1

I pohané byli pohoršeni tím, jak nelidsky se zachází s člověkem, kterému nebyla prokázána žádná vina. Římané prohlásili, že odsouzením Ježíše Židé zasáhli do jejich pravomoci a že odsoudit člověka k trestu smrti na základě jeho vlastních slov je v rozporu dokonce i s židovským zákonem. Jejich zákrok proces pozastavil, ale židovští představitelé již v sobě neměli ani trochu lítosti či studu.TV 456.2

Kněží a přední muži zapomněli na důstojnost svého úřadu a uráželi Božího Syna nejhoršími nadávkami. Vysmívali se mu pro jeho rodinný původ. Křičeli, že za troufalá slova o svém mesiášství si zaslouží nejpotupnější smrt. Nejzvrhlejší lidé Spasitele hanebně uráželi. Přehodili mu přes hlavu staré roucho, bili jej do tváře a volali: “Hádej, Mesiáši, kdo tě udeřil.” Matouš 26,68. Potom z něho roucho strhli a jeden z nich mu plivl do obličeje. Boží andělé zaznamenávali každý urážlivý pohled, slovo i skutek, kterým se lidé proviňovali proti jejich milovanému Veliteli. Všichni, kdo se mu hanebně posmívali, kdo na tichého a pobledlého Krista plivali, budou jednoho dne hledět do jeho tváře, z níž bude vyzařovat sláva jasnější než slunce.TV 456.3