Svědectví Jana Křtitele

Vyslanci z Jeruzaléma se ptali Jana: “Proč tedy křtíš?” a čekali na odpověď. Jan pohlédl na shromážděné zástupy, oči mu náhle vzplanuly, tvář se rozzářila, byl hluboce dojat. Rozpřáhl ruce a zvolal: “Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte — ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi.” Jan 1,26.27.TV 82.4

Poselství pro veleradu bylo jasné a jednoznačné. Janova slova se nemohla vztahovat na nikoho jiného než na dávno zaslíbeného Spasitele. Mesiáš je mezi nimi! Kněží a představení Izraele se s údivem rozhlíželi kolem sebe a hledali ho. V zástupu jej však nebylo možné rozpoznat.TV 82.5

Při křtu označil Jan Ježíše za Beránka Božího, a tím vrhl na Mesiášovo dílo nové světlo. Prorok měl na paměti Izajášova slova: “Byl… jako beránek vedený na porážku.” Izajáš 53,7. V následujících týdnech zkoumal Jan s novým zájmem proroctví a učení o obětní službě. Nepodařilo se mu jasně rozlišit dvě fáze Kristova díla — Spasitel jako trpící oběť a jako vítězný král —, ale pochopil, že jeho příchod má hlubší význam, než si kněží a lid myslí.TV 82.6

Když se Ježíš vrátil z pouště, Jan jej zahlédl v zástupu a s důvěrou očekával, že ukáže lidu nějaké znamení, aby poznali, kým vlastně je. Téměř netrpělivě očekával, že Spasitel oznámí své poslání. Ježíš však neřekl ani slovo, nedal žádné znamení. Neodpověděl na to, co o něm Křtitel řekl, ale připojil se k Janovým učedníkům. Nepodal žádný viditelný důkaz o svém zvláštním poslání, neudělal nic, čím by na sebe upoutal pozornost.TV 82.7

Následujícího dne viděl Jan Ježíše, jak k němu přichází. Prorok, ozářený světlem Boží slávy, pozdvihl ruce a zvolal: “Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve než já. Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael… Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‘Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.’ Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží.” Jan 1,29-34.TV 83.1

Tohle je tedy Kristus? Jan jej právě představil jako Božího Syna. Lidé na něho hleděli s údivem a posvátnou úctou. Janova slova je hluboce zasáhla. Mluvil k nim ve jménu Boha. Každý den poslouchali, jak je kárá za jejich hříchy, a jejich přesvědčení, že ho poslalo nebe, stále sílilo. Ale kdo byl ten muž, větší než Jan Křtitel? Na jeho oděvu ani na jeho chování nebylo nic, co by svědčilo o vysokém postavení. Byl to očividně prostý člověk, oblečený stejně obyčejně jako ostatní chudí.TV 83.2

V zástupu bylo několik lidí, kteří při Kristově křtu viděli Boží slávu a slyšeli Boží hlas. Od té doby se však Spasitelův vzhled velmi změnil. Při křtu zdobila jeho tvář nebeská záře, ale teď byl bledý, unavený a vyhublý. Poznal ho jenom prorok Jan.TV 83.3

Když se však na něho lidé dívali, viděli v něm božský soucit i moc. Každý jeho pohled, každý rys jeho tváře svědčil o pokoře a nevýslovné lásce. Působil na okolí zvláštním duchovním vlivem. Choval se vlídně a skromně, ale lidé si uvědomovali, že je v něm skryta síla, kterou nelze utajit. Je to ten, kterého Izrael tak dlouho očekával?TV 83.4

Ježíš přišel v chudobě a ponížení, aby nám mohl být příkladem i Vykupitelem. Jak by nás mohl učit pokoře, kdyby se byl objevil ve vší královské nádheře? Jak by mohl zvěstovat to, co přednesl v Kázání na hoře? Kde by byla naděje chudých, kdyby Ježíš přišel mezi lidi jako král?TV 83.5

Zástupu však připadalo nemožné, aby ten, kterého Jan označil za Božího Syna, naplnil jejich vznešené naděje. Mnozí byli zklamaní a velmi rozpačití.TV 83.6

Slova o tom, že Ježíš obnoví izraelské království, která by byli kněží a rabíni tak rádi slyšeli, nezazněla. Takového krále čekali a vyhlíželi, takového krále byli ochotni uznat. Ale toho, kdo chtěl zřídit království spravedlnosti a pokoje v jejich srdcích, přijmout nechtěli.TV 83.7