Saduceové a jejich otázky

Jakmile Spasitel umlčel farizeje, přišli se svými lstivými otázkami saduceové. Mezi oběma skupinami panovalo silné nepřátelství. Farizeové se přísně drželi tradice. Důsledně zachovávali vnější obřady, horlivě se očišťovali, postili, dlouze se modlili a okázale dávali almužny. Kristus však řekl, že jejich lidská nařízení znevažují Boží zákon. Farizeové byli jako celek zaslepení a pokrytečtí. Našli se však mezi nimi i upřímně zbožní lidé, kteří přijali Kristovo učení a stali se jeho učedníky. Saduceové odmítali farizejské tradice. Tvrdili, že se více drží Písma a považují jej za základní pravidlo života. Ve skutečnosti to však byli pochybovační materialisté.TV 383.4

Saduceové popírali existenci andělů a nevěřili ve vzkříšení mrtvých ani v příští život s jeho odměnami či tresty. Ve všech těchto otázkách se s farizeji rozcházeli. Hlavním předmětem jejich sporu však vždy zůstávalo vzkříšení. Farizeové pevně věřili ve vzkříšení, ale v rozpravách o budoucnosti je saduceové přiváděli do úzkých. Smrt pro ně byla nepochopitelným tajemstvím. Jejich neschopnost vyvrátit námitky saduceů obě strany popouzela. Vzájemná výměna názorů většinou vyústila v ostrou hádku, která propast mezi nimi ještě prohlubovala.TV 383.5

Saduceů bylo mnohem méně než farizeů a neměli na lid takový vliv. Mnozí z nich však byli bohatí a požívali všech výhod, které majetek člověku nabízí.TV 383.6

Patřili k nim především kněží, z jejichž řad se obvykle volil velekněz. Podmínkou jeho ustavení však byl slib, že nebude veřejně prosazovat své skeptické názory. Početní převaha a oblíbenost farizeů nutila saduceje, pokud zastávali nějaký kněžský úřad, aby alespoň navenek uznávali jejich učení. Ale sama skutečnost, že mohli zaujímat takové postavení, dodávala jejich bludným názorům váhu.TV 384.1

Saduceové odmítali Ježíšovo učení. Nechtěli připustit, že by se Duch svatý, který v Ježíši působil, mohl projevovat takovým způsobem. Navíc bylo Ježíšovo učení o Bohu a budoucím životě v naprostém rozporu s jejich představami. Věřili, že Bůh je jedinou člověku nadřazenou bytostí, ale tvrdili, že všemocná prozřetelnost a božská předvídavost by člověka zbavovaly svobodné vůle a stavěly by jej do poníženého postavení otroka. Byli přesvědčeni, že Bůh stvořil člověka a ponechal jej jeho vlastnímu rozhodování bez závislosti na nějakém vyšším vlivu. Věřili, že člověk může svobodně utvářet svůj život i světové události a že má svůj osud ve svých rukou. Popírali, že by Duch svatý působil prostřednictvím lidí či přírody. Přesto zastávali názor, že se člověk může správným využíváním svých přirozených schopností povznést, dosáhnout vyššího poznání a že zachováváním přísných požadavků a odříkáním se může očistit.TV 384.2

Jejich představy o Bohu ovlivňovaly i jejich povahu. Bůh podle jejich mínění neměl o člověka žádný zájem, a proto se ani oni jeden o druhého nestarali a vzájemné společenství nepěstovali. Popírali vliv Ducha svatého na lidské jednání, a proto jeho moc v jejich životech chyběla. Stejně jako ostatní Židé chvástali se i saduceové tím, že patří k potomkům Abrahama a že přísně dodržují požadavky zákona. Skutečný duch zákona i Abrahamova víra a dobrota jim však chyběly. Měli v sobě málo lásky. Věřili, že každý člověk si může zajistit vše, co v životě potřebuje. Bída a utrpení druhých se jich nijak nedotýkaly. Žili sami pro sebe.TV 384.3

Kristus svými slovy i činy svědčil o Boží moci, která se projevuje nadpřirozeným způsobem, o budoucím životě a o Bohu jako Otci lidí, který má vždy na mysli jejich skutečné zájmy. Jeho dobrota a láska zjevovala působení Boží moci a byla výčitkou sobecké výlučnosti saduceů. Ježíš učil, že Bůh působí svým svatým Duchem na srdce člověka pro jeho dobro na zemi i na věčnosti. Ukazoval, jak mylné je chtít lidskými silami změnit povahu. Takové dílo může vykonat jedině Boží Duch.TV 384.4

Saduceové byli odhodláni jeho učení zpochybnit. Snažili se vyvolat s Ježíšem spor. Doufali, že i kdyby snad nedosáhli jeho odsouzení, podaří se jim ho alespoň znevážit. Rozhodli se nastolit otázku vzkříšení. Bude-li s nimi souhlasit, urazí farizeje. Nebude-li s nimi souhlasit, mohou jeho učení veřejně zesměšnit.TV 384.5

Saduceové tvrdili, že pokud se má nesmrtelné tělo skládat ze stejných částic hmoty jako tělo smrtelné, musí být po zmrtvýchvstání opět z masa a kostí a život, který byl na zemi přerušen, musí pokračovat v nebi. Na věčnosti by tedy potom pokračovaly pozemské svazky, manželé by opět žili spolu, muži by se ženili a ženy vdávaly a všechno by pokračovalo tak jako před smrtí, včetně lidských slabostí a vášní.TV 384.6

Odpovědí na jejich otázky Ježíš poodhalil tajemství budoucnosti. “Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.” Matouš 22,30. Ukázal, že se saduceové ve své víře mýlí a vycházejí ze špatných předpokladů. “Mýlíte se,” řekl jim, “neznáte Písma ani moc Boží.” Matouš 22,29. Neobviňoval je jako farizeje z pokrytectví, ale z toho, že věří bludům.TV 385.1

Saduceové si o sobě mysleli, že se drží Písma více než všichni ostatní. Ježíš jim však ukázal, že jeho skutečný význam vlastně ani neznají. Písmo je možné pochopit jen tehdy, když se člověk nechá osvítit Duchem svatým. Ježíš prohlásil, že neznalost Písma a Boží moci jim zatemnila mysl a vnesla zmatek do jejich víry. Chtěli obsáhnout Boží tajemství svým omezeným rozumem. Kristus je vybízel, aby se otevřeli svatým pravdám, které by jejich chápání rozšířily a prohloubily. Tisíce lidí ztrácejí víru, protože nejsou schopni pochopit Boží tajemství. Neumějí vysvětlit podivuhodné působení Boží moci. Odmítají proto její projevy a přisuzují je přírodním silám, kterým však také nerozumějí. Jediným klíčem k pochopení tajemství, která nás obklopují, je uznat, že nade vším stojí Boží přítomnost a moc. Lidé potřebují poznat Boha jako Stvořitele vesmíru, který vše řídí a uskutečňuje. Potřebují lépe znát jeho povahu a tajemství jeho působení.TV 385.2

Kristus vysvětlil svým posluchačům, že kdyby nebylo zmrtvýchvstání, nemělo by Písmo, kterému věří, žádný smysl. Řekl: “A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil: ‘Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?’ On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých.” Matouš 22,31.32. Pro Boha je skutečné i to, co se dosud neuskutečnilo. Od počátku vidí konec, zná výsledek svého zatím nedokonaného díla. Všichni spravedliví mrtví, od Adama až k poslednímu svatému, který zemře, uslyší hlas Božího Syna a vstanou z hrobu k věčnému životu. Bůh bude jejich Bohem a oni budou jeho lidem. Budou si navzájem blízcí a bude mezi nimi panovat láska. Takový je Boží záměr, a přestože se ještě neuskutečnil, Bůh jej vidí jako skutečnost. Mrtví jsou pro něho živí.TV 385.3

Těmito slovy Kristus saduceje umlčel. Neměli k nim co dodat. Nenašli jediné slovo, které by mohli využít k jeho odsouzení. Nezískali nic než opovržení lidu.TV 385.4