Očištění chrámu

Ježíš vešel do chrámu a všechno pochopil. Viděl nepoctivé obchody, zoufalství chudých, kteří si mysleli, že bez prolití krve jim nebudou odpuštěny hříchy, i vnější nádvoří svého chrámu proměněné ve sprosté tržiště. Z posvátného místa se stala obrovská směnárna.TV 96.4

Kristus viděl, že je třeba zasáhnout. Lidé se museli povinně účastnit mnoha obřadů, ale nikdo jim řádně nevysvětlil jejich význam. Věřící přinášeli oběti, ale nevěděli, že to jsou symboly jediné dokonalé Oběti. Uprostřed nich stál nepoznán a bez pocty ten, kterého celý jejich obřad představoval. To on jim dal obětní předpisy. Znal význam jejich symboliky a nyní viděl, jak je všechno převrácené a nepochopené. Duchovní bohoslužba se vytrácela. Kněží a vůdcové nebyli ve spojení s Bohem. Kristovým úkolem bylo zavést úplně jinou bohoslužbu.TV 96.5

Ze schodů chrámového nádvoří Kristus zkoumavým pohledem přehlíží celé prostranství, které se před ním otevírá.TV 96.6

Prorockým zrakem hledí do budoucna a vidí nejen roky, ale celá staletí a věky. Vidí, jak kněží a vládci připravují chudé o jejich práva a zakazují, aby jim bylo hlásáno evangelium. Vidí, jak bude hříšníkům zatajována Boží láska a jak budou lidé obchodovat s jeho milostí. Z jeho tváře lze vyčíst rozhořčení, vážnost a moc. Pozornost lidí se obrací k němu. Pozvedají se k němu i zraky nepoctivých obchodníků. Nemohou od něho odtrhnout oči. Cítí, že tento muž čte jejich nejvnitřnější myšlenky a zná jejich skryté pohnutky. Někteří si chtějí zakrýt tvář, jako by na ní měli napsané všechno zlo, kterého se kdy dopustili a které by jeho pronikavé oči mohly odhalit.TV 97.1

Ruch utichá. Smlouvání a dohadování ustává. Všude se rozhostilo nepříjemné ticho. Všech se zmocnila bázeň. Cítí se, jako by stáli před Božím soudem a měli se zodpovídat ze svých skutků. Hledí na Krista a vidí, jak z lidského těla vyzařuje božství. Majestát nebe stojí před nimi jako soudce v poslední den. Zatím ještě není obklopen slávou, která jej potom bude provázet, ale má stejnou moc číst v lidském srdci. Očima přehlíží dav a zkoumá každého jednotlivce. Jeho postava jako by je všechny převyšovala nekonečnou důstojností, jeho tvář jako by ozařovalo božské světlo. Náhle promluvil a jeho jasný zvučný hlas — který kdysi na Sínaji vyhlásil zákon, jejž nyní kněží a přední muži přestupují — se s ozvěnou nese chrámem: “Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!” Jan 2,16.TV 97.2

Pomalu sestupuje ze schodů a zvedá důtky z provazů, které našel u vchodu do posvátných prostor. Přikazuje obchodníkům, aby opustili chrámové nádvoří. S nebývalou horlivostí a přísností převrací stoly penězoměnců. Mince padají a hlasitě cinkají o mramorovou dlažbu. Nikdo se neodvažuje pochybovat o jeho moci. Nikdo si nedovolí sbírat své nepoctivé peníze. Ježíš nikoho neudeřil, ale obyčejné důtky v jeho ruce působí na lidi stejně hrozivě jako ohnivý meč. Chrámoví úředníci, vypočítaví kněží, dohazovači a obchodníci s dobytkem utíkají pryč i se svými ovcemi a voly, jen aby unikli jeho soudu.TV 97.3

Davu se zmocňuje panika, všichni cítí, že je zastínilo božství. Z vybledlých rtů se ozývají zděšené výkřiky. Dokonce i učedníci se chvějí. Naplnila je posvátná bázeň, protože Ježíš mluvil a jednal úplně jinak, než byli zvyklí. Vzpomněli si, že je o něm psáno: “Horlivost o tvůj dům mě strávila.” Žalm 69,10. Za chvíli je hlučný dav i se svým zbožím z chrámu pryč. Hříšné obchodování na nádvořích ustalo a zmatek vystřídalo hluboké a posvátné ticho. Boží přítomnost, která kdysi posvětila horu, posvětila nyní i chrám vybudovaný k Boží poctě.TV 97.4