Na poušti

Našel domov v osamělé krajině, uprostřed pustých pahorků, divokých roklí a skalních jeskyň. Rozhodl se vzdát se radostí a požitků, které mu život mezi lidmi nabízel, a podřídil se tvrdým podmínkám pouště. Tam si mohl snadněji zvyknout na jednoduchý život a stálé odříkání. Nerušen shonem a zmatkem světa mohl zkoumat přírodu, zjevení a Boží prozřetelnost. Zbožní rodiče Janovi často opakovali slova, která anděl řekl Zachariášovi. Od dětství ho seznamovali s jeho svatým posláním a on je přijal. Osamělost pouště pro něho byla vítaným únikem před podezíráním, nevírou a nemravností, která ovládala téměř celou tehdejší společnost. Necítil se dost silný na to, aby odolal všem pokušením. Raději se vyhnul stálému styku s hříchem, jen aby neztratil schopnost rozeznat jeho zhoubnou podstatu.TV 59.1

Od narození byl zasvěcen Bohu jako nazarejec. Své poslání přijal a potvrdil posvěceným životem. Oblékal se stejně jako dávní proroci. Nosil roucho z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás. Jedl “kobylky a med divokých včel” (Matouš 3,4), který našel v poušti. Pil čistou vodu, jež stékala po skalách.TV 59.2

Jan však nebyl sobeckým samotářem, nezahálel a nepropadal asketické stísněnosti. Čas od času chodil mezi lidi a vždy se zájmem sledoval, co se ve světě děje. Z tichého ústraní pozoroval vývoj událostí. S pomocí Ducha svatého zkoumal povahy lidí, aby zjistil, jak jim má předat nebeské poselství. Doléhala na něho tíha jeho poslání. Rozjímáním a modlitbami se o samotě připravoval na své celoživotní dílo.TV 59.3

Ani na poušti se však nevyhnul pokušení. Udělal všechno pro to, aby k němu satan nemohl. Nepřítel však na něho nepřestal útočit. Jan byl duchovně vnímavý a měl pevnou a rozhodnou povahu. S pomocí Ducha svatého dokázal odhalit satanovy nástrahy a čelit jeho moci.TV 59.4

Poušť byla pro něho školou i svatyní. Stejně jako Mojžíš v midjánských horách žil i Jan na poušti v Boží přítomnosti, obklopen důkazy o Boží moci. Nepřebýval v majestátu horské samoty jako izraelský vůdce. Před Janem se tyčily vrcholky moábských pahorků a za ním tekl Jordán. To vše svědčilo o Stvořiteli, který rozprostřel hory na zemi a propůjčil jim jejich velikost. Stísněná a děsivá tvář přírody na poušti věrně připomínala stav Izraele. Z plodné Boží vinice se stala pustina bez užitku. Nad ní však zářilo krásné a čisté nebe. Nad temnými bouřkovými mraky se klenula duha zaslíbení. Zářila stejně jako předpověděná sláva Mesiášova království nad poníženým Izraelem. Mraky hněvu překlenula Boží smlouva milosti.TV 59.5

V tiché noci Jan o samotě zkoumal zaslíbení, které dal Bůh Abrahamovi — že bude mít tolik potomků, jako je hvězd na nebi. Ranní úsvit ozařoval moábské hory a svědčil o Králi, který bude “jak jitřní světlo při východu slunce, jak bez mráčku jitro”. 2. Samuelova 23,4. V oslňujícím jasu poledne Jan viděl krásu, která přichází, když “se zjeví Hospodinova sláva a všechno tvorstvo společně spatří, že promluvila Hospodinova ústa”. Izajáš 40,5.TV 59.6