Ochrnutý

Tuto skutečnost Ježíš potvrdil i uzdravením ochrnutého v Kafarnaum. Vykonal zázrak proto, aby ukázal, že má moc odpouštět hříchy. Uzdravení ochrnutého osvětluje ještě další důležité pravdy. Je v něm naděje a povzbuzení. Z jednání lstivých farizeů pro nás vyplývá i varovné poučení.TV 166.3

Ochrnutý muž stejně jako malomocný ztratil poslední naději na uzdravení. Jeho nemoc byla důsledkem hříšného života a jeho utrpení umocňovaly výčitky svědomí. Dávno předtím se obrátil na farizeje a lékaře a doufal, že ho osvobodí od duševních útrap i tělesné bolesti. Ti jej však bezcitně prohlásili za nevyléčitelného a propustili ho s tím, že propadl Božímu hněvu. Farizeové viděli v utrpení projev Boží nelibosti, a proto se nemocných a chudých stranili. Sami se považovali za svaté. Mnohdy však byli sami hříšnější než trpící, které odsuzovali.TV 166.4

Ochrnutý muž už byl zcela bezmocný, nikde neviděl naději a propadal zoufalství. Potom se doslechl o Ježíšových zázracích. Dozvěděl se, že Kristus uzdravil i tak hříšné a bezmocné lidi, jako byl on, a že očistil dokonce i malomocné. Přátelé, kteří mu o všem vyprávěli, jej povzbuzovali a přesvědčovali, že i on by mohl být uzdraven, kdyby jej k Ježíši přinesli. Ale když si muž uvědomil příčinu své nemoci, jeho naděje pohasla. Bál se, že tak čistý a bezúhonný Lékař by ho ve své přítomnosti nestrpěl.TV 166.5

Umírající muž už ani tak netoužil po tělesném uzdravení jako po osvobození od břemene hříchu. Kdyby se mohl setkat s Ježíšem a získat jistotu odpuštění a smíření s nebem, byl by spokojený, ať už by měl z Boží vůle žít nebo zemřít. Zvolal: “Kdybych se tak k němu mohl dostat!” Mnoho času už mu nezbývalo. Na nemocném těle se objevovaly známky rozkladu. Prosil přátele, aby ho i s lůžkem odnesli k Ježíši. Ochotně mu vyhověli. Ale zástup, který se shromáždil kolem Spasitele uvnitř domu i v jeho okolí, byl tak veliký, že nebylo možné se k němu přiblížit ani tak, aby slyšeli jeho hlas.TV 167.1

Ježíš učil v Petrově domě. Učedníci si ze zvyku sedli k němu a “kolem seděli farizeové a učitelé Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma”. Lukáš 5,17. Přišli na výzvědy a hledali, z čeho by mohli Ježíše obvinit. Kromě nich se tam shromáždil různorodý dav nadšených obdivovatelů, zvědavců i nevěřících lidí. Byly tam zastoupeny různé národnosti a všechny společenské vrstvy. S Ježíšem byla “moc Páně, aby uzdravoval”(Lukáš 5,17). Duch života se vznášel nad shromážděním, ale farizeové a učitelé zákona nerozpoznali jeho přítomnost. Necítili žádnou potřebu, nepotřebovali uzdravení. Ježíš “hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou”. Lukáš 1,53.TV 167.2

Přátelé ochrnutého se stále znovu a znovu pokoušeli protlačit davem, ale marně. Nemocný se v nevýslovné úzkosti rozhlížel kolem sebe. Mohl se snad vzdát naděje, když dlouho očekávaná pomoc byla tak blízko? Přátelé ho na jeho žádost vynesli na střechu domu, odkryli ji a spustili nemocného k Ježíšovým nohám. Spasitel přerušil kázání. Pohlédl na jeho tvář a v očích, které se k němu upíraly, vyčetl prosbu. Rozuměl mu, vždyť k sobě tohoto zmateného a pochybujícího muže sám přivolal. Ještě když ochrnutý ležel ve svém domě, Spasitel působil na jeho svědomí. Když litoval svých hříchů a uvěřil, že Ježíš má moc ho uzdravit, když jeho srdce zatoužilo po Kristu, Spasitel mu svou životodárnou milostí požehnal. Ježíš sledoval, jak první záblesk víry přerostl v opravdové přesvědčení, že on jediný může hříšníkovi pomoci. Viděl, že s každým pokusem dostat se do jeho blízkosti, víra postiženého sílila.TV 167.3

Spasitelova slova: “Tvé hříchy jsou ti odpuštěny” zněla nemocnému jako hudba Lukáš 5,20. Jeho zoufalství se rozplynulo, z tváře mu začal vyzařovat pokoj, který po odpuštění hříchů zavládl v celé jeho duši. Tělo už ho nebolí a celá jeho bytost se mění. Bezmocný ochrnutý muž je uzdraven! Provinilému hříšníkovi bylo odpuštěno!TV 167.4

Vírou přijal Ježíšova slova jako dar nového života. Nežádal už nic jiného, jen tiše a spokojeně ležel. Byl tak šťastný, že ani nemohl mluvit. Z jeho tváře vyzařovalo nebeské světlo a lidé, kteří vše viděli, užasli.TV 167.5

Rabíni s napětím čekali, jak se Ježíš zachová. Vzpomínali, jak je nemocný muž žádal o pomoc, a oni jej odmítli, nedávali mu žádnou naději a neměli s ním soucit. Navíc ještě prohlásili, že jeho utrpení je Božím trestem za hříšný život. To se jim nyní vybavilo v mysli, když měli nemocného před sebou. Viděli, s jakým zájmem lidé vše sledují, a začali se bát, že ztratí svůj vliv.TV 167.6

Neřekli si mezi sebou ani slovo, ale vyměnili si pohledy, které jasně říkaly, že tak už to dál nepůjde, že s tím musí skoncovat. Ježíš prohlásil, že jsou ochrnutému odpuštěny hříchy. Farizeové pokládali tato slova za rouhání a došli k závěru, že je mohou považovat za hřích hodný trestu smrti. V duchu si říkali: “Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?” Marek 2,7.TV 168.1

Ježíš se na ně upřeně zadíval. Farizeové sklopili hlavy a ustoupili. Řekl jim: “Jak to, že tak uvažujete? Je snadnější říci ochrnutému: Odpouštějí se ti hříchy, anebo říci: Vstaň, vezmi své lože a choď? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy — řekne ochrnutému: ‘Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!’” Marek 2,9-11.TV 168.2

Ochrnutý, kterého přinesli na nosítkách, se bez nejmenších potíží rychle postavil na nohy. V žilách mu proudila krev plná života. Do všech částí jeho těla náhle vstoupila síla. Mrtvolně bledá tvář získala zdravou barvu. “On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: ‘Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.’” Marek 2,12.TV 168.3

Kristova láska je vskutku obdivuhodná — sklání se k hříšným a trpícím lidem a uzdravuje je. Bůh se trápí bolestmi nemocného lidstva a utišuje je. Lidem se zjevila zázračná moc. Mohou snad ještě pochybovat o poselství spásy? Mohou přehlížet milosrdenství soucitného Vykupitele?TV 168.4

Rozpadávající se tělo nemocného mohla uzdravit jen stvořitelská moc. Hlas, který oživil člověka vytvořeného z prachu země, dal život i umírajícímu tělu ochrnutého. Moc, která dala život tělu, obnovila i srdce. Co Bůh při stvoření “řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí”. Žalm 33,9. Tentýž Bůh dal život člověku, který byl mrtvý pro své viny a hříchy. Uzdravení těla bylo důkazem moci, jež obnovila srdce. Kristus přikázal ochrnutému vstát a jít, aby všichni viděli, “že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy”. Marek 2,10.TV 168.5

Kristus uzdravil duši i tělo ochrnutého. Po duchovním uzdravení přišlo uzdravení tělesné. Na to nesmíme zapomínat. I v dnešní době jsou tisíce tělesně nemocných lidí, kteří stejně jako ochrnutý muž touží po slovech: “Odpouštějí se ti hříchy.” Marek 2,9. Příčinou jejich strádání je břemeno hříchu, vnitřního neklidu a neuspokojené touhy. Nikde jinde než u nebeského Lékaře duše pomoc nenajdou. Pokoj, který posiluje mysl a uzdravuje tělo, dává jedině on.TV 168.6

Ježíš přišel, “aby zmařil činy ďáblovy”. 1. Janův 3,8. V něm byl život. (Jan 1,4) Řekl: “Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.” Jan 10,10. Ježíš “je Duchem oživujícím” (1. Korintským 15,45) a má stále stejnou životodárnou moc, jako když na zemi uzdravoval nemocné a odpouštěl viny hříšníkům. “On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje.” Žalm 103,3.TV 168.7

Uzdravení ochrnutého na lidi silně zapůsobilo. Bylo to jako by se otevřelo nebe a zjevila se sláva lepšího světa. Když uzdravený procházel zástupem, chválil Boha na každém kroku a nesl své lůžko, jako by to bylo pírko. Lidé ustupovali a uvolňovali mu cestu, s úžasem a bázní na něho hleděli a šeptali si mezi sebou: “Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.” Marek 2,12.TV 169.1

Farizeové byli ohromeni. Cítili, že jsou poraženi, a nebyli schopni slova. Pochopili, že se jim nepodaří nakazit dav svou žárlivostí. Obdivuhodné uzdravení člověka, kterého oni sami ponechali napospas Božímu hněvu, pohnulo lidmi tak silně, že na rabíny v té chvíli zapomněli. Židovští učitelé viděli, že Kristus má moc, kterou oni připisují jedině Bohu, a přesto se na rozdíl od nich nechová povýšeně, ale laskavě a důstojně. Byli zmateni a vyvedeni z míry. Poznali přítomnost vyšší moci, ale neuznali ji. Čím zřetelnější byl důkaz, že Ježíš má moc odpouštět na zemi hříchy, tím zatvrzeleji setrvávali ve své nevěře. Odešli z Petrova domu, kde byli svědky toho, jak Ježíš svým slovem uzdravil ochrnutého, a vymýšleli nové plány, jak Božího Syna umlčet.TV 169.2

Kristova moc uzdravovala i ty nejzhoubnější a nejtěžší tělesné nemoci. Avšak ti, kdo zavírali oči před světlem, propadali stále se zhoršujícím nemocem duše. Malomocenství a ochrnutí nebyly tak strašné jako slepý fanatismus a nevěra.TV 169.3

Když se uzdravený muž vrátil ke své rodině a sám si nesl lůžko, na kterém ho před chvílí vynášeli z domu, všichni se velmi radovali. Seběhli se k němu, plakali radostí a téměř nemohli věřit vlastním očím. Stál před nimi v plném zdraví a síle. Paže, které dříve bezvládně visely podél těla, se pohybovaly tak, jak chtěl. Svraštělá a bledá pleť byla svěží a měla zdravou barvu. Kráčel pevným a přirozeným krokem. Z tváře mu vyzařovala radost a naděje; známky hříchu a utrpení vystřídal výraz čistoty a pokoje. Celý dům s radostí chválil Hospodina. Bůh byl oslaven ve svém Synu, který vrátil naději zoufalému a sílu zesláblému. Uzdravený muž i jeho rodina byli ochotni položit za Ježíše i život. V jejich víře nebyl ani stín pochybnosti, bezmezně důvěřovali Ježíši, který přinesl světlo do temnoty jejich domova, a cele se mu oddali.TV 169.4