Utišení bouře

Burácející voda však jejich volání přehlušila a Ježíš jim neodpověděl. Zmocnil se jich strach a pochybnosti. Je možné, že na ně Ježíš zapomněl? Přemáhal nemoci, démony, a dokonce i smrt, a nyní nemůže pomoci svým učedníkům? Je mu snad jedno, že jsou v takovém nebezpečí?TV 213.2

Znovu zavolali, ale odpovědi se nedočkali. Slyšeli jen hukot zuřivého větru. Člun už se začínal potápět. Bylo jim jasné, že hladové vlny je každou chvíli pohltí.TV 213.3

Najednou se zablesklo a oni uviděli Ježíše, jak leží na zádi a nerušeně spí. Užasli a zoufale zvolali: “Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?” Marek 4,38. Jak může klidně spát, když jim hrozí takové nebezpečí a bojují o život?TV 213.4

Ježíše jejich volání probudilo. Zahlédli ho ve světle blesku. Z jeho tváře vyzařoval nebeský klid, v jeho pohledu se zračila nesobecká láska a pochopení. Učedníci se k němu obrátili a z celé své duše volali: “Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!” Matouš 8,25.TV 213.5

Taková prosba ještě nikdy nezazněla marně. Když se učedníci znovu chopili vesel, aby se naposledy pokusili o záchranu, Ježíš vstal. Kolem zuří bouře, vlny prudce narážejí do lodi. Ježíš stojí uprostřed svých učedníků a blesky osvěcují jeho tvář. Zvedá ruku, která už tolikrát lidem pomohla, a přikazuje rozbouřenému moři: “Zmlkni, utiš se!” Marek 4,39.TV 213.6

Bouře utichá. Vlny opadávají, mraky mizí a na obloze se objevují hvězdy. Člun pluje po klidné vodě. Ježíš se obrací k učedníkům a zarmouceně se ptá: “Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?” Marek 4,40.TV 213.7

Učedníci se nezmohli ani na slovo. Dokonce ani Petr se neodvážil vyjádřit, jakou bázeň cítil. Lodě, které Ježíše provázely, byly ve stejném nebezpečí jako učedníci. Lidé na nich byli vyděšení a zoufalí. Ježíšův příkaz všechno utišil. Zuřivá bouře přihnala čluny k sobě, takže všichni viděli zázrak na vlastní oči. Když se voda zklidnila, strach se rozplynul. Lidé si mezi sebou šeptali: “Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?” Marek 4,41.TV 213.8

Když se Ježíš probudil a viděl bouři, zůstal naprosto klidný. V jeho slovech ani v jeho pohledu nebyl náznak strachu, protože žádný nepociťoval. Jeho klid však nevyplýval z vědomí, že má v rukou všechnu moc. Neodpočíval jako “Pán nebe, země i moře”. Této moci se vzdal. Vždyť řekl: “Sám od sebe nemohu dělat nic.” Jan 5,30. Spoléhal se na moc svého Otce. Ježíš byl pevně zakotven ve víře v Boží lásku a cele se odevzdal do Otcovy péče. Moc slov, která utišila bouři, byla mocí Boží.TV 213.9

Stejně jako se Ježíš vírou spoléhal na svého Otce, máme i my plně důvěřovat svému Spasiteli. Kdyby byli učedníci pevně věřili v Krista, mohli zůstat v klidu. Strach, kterému v nebezpečí propadli, odhalil jejich nevíru. V boji o záchranu na Ježíše úplně zapomněli. On jim však mohl pomoci jen tehdy, když se v zoufalství přestali spoléhat na vlastní síly a obrátili se k němu.TV 214.1

Tuto zkušenost často prožíváme i my. Když na nás útočí bouře pokušení, šlehají kolem nás blesky a valí se na nás vlny, pouštíme se do boje s bouří sami. Zapomínáme, že je tu někdo, kdo nám může pomoci. Spoléháme na vlastní síly, dokud tváří v tvář smrti neztratíme poslední naději. Teprve potom si vzpomeneme na Ježíše. Poprosíme-li jej o záchranu, vždy nás vyslyší. S lítostí v srdci sice kárá naši nedůvěru a přehnané sebevědomí, ale nikdy nám neodmítne potřebnou pomoc. Máme-li Spasitele ve svém srdci, nemusíme se bát na zemi ani na moři. Živá víra ve Vykupitele zklidní vody našeho života a vysvobodí nás z nebezpečí tak, jak je to pro nás nejlepší.TV 214.2

V zázračném utišení bouře se skrývá ještě další duchovní ponaučení. Životní zkušenost každého člověka potvrzuje pravdivost Písma: “Svévolní budou jak vzedmuté moře, které se nemůže uklidnit… Nemají pokoj svévolníci, praví můj Bůh.” Izajáš 57,20.21. Hřích nás připravil o pokoj. Dokud nezvítězíme nad svým “já”, nenajdeme klid. Síla vášní, které ovládají naše srdce, se nedá přemoci lidskou silou. V tomto případě jsme stejně bezmocní jako učedníci v zuřivé bouři. Avšak Ježíš, který utišil vlny Galilejského jezera, má slovo pokoje pro každého člověka. Nezáleží na tom, jak je bouře silná. Lidé, kteří se obrátí ke Kristu se slovy “Pane, zachraň nás,” budou zachráněni. Jeho milost smiřuje člověka s Bohem a utišuje bouři lidských vášní. Jeho láska přináší člověku pokoj. “Utišil tu bouři, ztichlo vlnobití. Zaradovali se, když se uklidnilo, on je pak dovedl do přístavu, jak si přáli.” Žalm 107,29.30. “Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista.” Římanům 5,1. “Spravedlnost vytvoří pokoj, spravedlnost zajistí klid a bezpečí navěky.” Izajáš 32,17.TV 214.3