Pochybnosti a nepochopení

Kristus často opakoval, že jeho království není z tohoto světa. To Jidáše rozčilovalo. Očekával, že Kristus bude jednat podle jeho představ. Myslel si, že Jan Křtitel bude propuštěn z vězení. Jan však zůstal opuštěný a byl sťat. Ježíš, místo aby uplatnil své královské právo a Janovu smrt pomstil, odešel se svými učedníky na venkov. Jidáš si představoval mnohem útočnější boj. Byl přesvědčen, že kdyby Ježíš nebránil učedníkům jednat podle jejich představ, mělo by jeho dílo větší úspěch. Pozoroval, jak se nepřátelství židovských vůdců stupňuje, a Ježíš stále nedbal na jejich výzvu a žádné nebeské znamení jim nepředváděl. V Jidášovi začínala klíčit nevíra, nepřítel v něm vzbuzoval pochybnosti a myšlenky na vzpouru. Proč se Ježíš tak obšírně zabýval tím, co člověka zmalomyslňuje? Proč předpovídal sobě i svým učedníkům soužení a pronásledování? Vyhlídka na přední místo v novém království přivedla Jidáše mezi Kristovy následovníky. Měly snad být jeho naděje zmařeny? Jidáš sice nedospěl k závěru, že Ježíš není Božím Synem, ale pochyboval a hledal nějaké vysvětlení jeho mocných činů.TV 458.3

Bez ohledu na Spasitelovo učení Jidáš stále prosazoval myšlenku, že Kristus bude vládnout v Jeruzalémě jako král. Při nasycení pětitisícového zástupu se pokusil svoji představu uskutečnit. Pomáhal tehdy rozdávat jídlo hladovému davu. Měl možnost poznat, jaké dobro může prokazovat druhým. Cítil uspokojení, které přináší služba Bohu. Pomáhal nemocným a trpícím ze zástupu, aby se mohli dostat ke Kristu. Viděl, jakou úlevu, radost a štěstí vnáší do lidských srdcí Kristova uzdravující moc. Měl možnost poznat a pochopit, jakým způsobem Ježíš pracuje. Jidáš byl však zaslepen svými sobeckými zájmy. Byl první, koho napadlo využít nadšení lidu při zázračném rozmnožení chleba. To on chtěl, aby se zmocnili Krista a prohlásili jej za krále. Dělal si veliké naděje; tím větší potom bylo jeho zklamání.TV 459.1