Zájem Samařanů

Kristus ženu svými slovy nesmírně potěšil. Byla uchvácena podivuhodným zjevením. Odložila džbán a vrátila se do města, aby zvěstovala poselství ostatním. Ježíš věděl, proč odešla. Zapomenutý džbán byl neklamným důkazem toho, že na ni jeho slova mocně zapůsobila. Z celé duše toužila po vodě života. Úplně zapomněla na to, proč ke studni přišla, i na to, že chtěla podat Spasiteli vodu, aby uhasil svoji žízeň. Plna radosti spěchala k ostatním. Chtěla se s nimi podělit o světlo, které právě přijala.TV 116.5

“Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko, co jsem dělala,” řekla lidem ve městě. “Není to snad Mesiáš?” Jan 4,29. Její slova na ně zapůsobila. Její tvář dostala nový výraz a vypadala úplně jinak. Chtěli Ježíše vidět. “Vyšli tedy z města a šli k němu.” Jan 4,30.TV 116.6

Ježíš stále ještě seděl u studny a rozhlížel se po obilných polích kolem sebe. Zlaté slunce prozařovalo jejich jemnou zeleň. Ježíš na ně ukázal a pak promluvil k učedníkům v podobenství: “Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni.” Jan 4,35. Než domluvil, viděl, že ke studni přicházejí lidé. Do žní zbývaly ještě čtyři měsíce, ale před nimi byla úroda zralá ke sklizni.TV 117.1

Řekl: “Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec. Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne.” Jan 4,36.37. Kristus tím poukázal na svaté poslání, kterým jsou Bohu zavázáni všichni, kdo přijali evangelium. Mají být jeho živými nástroji. Bůh od nich vyžaduje osobní službu. Ať už zaséváme, nebo sklízíme, pracujeme pro Pána. Jeden rozsévá a druhý žne, oba potom dostávají svoji mzdu a společně se z ní radují.TV 117.2

Ježíš řekl učedníkům: “Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete.” Jan 4,38. Spasitel viděl dopředu a měl na mysli velikou sklizeň o letnicích. Chtěl, aby si učedníci uvědomili, že svým dílem jen navazují na práci jiných, a nepovažovali úspěch za vlastní zásluhu.TV 117.3

Kristus již od Adamova pádu pověřoval vyvolené služebníky, aby zasévali semeno pravdy do lidských srdcí. Neviditelná a všemocná síla na ně nenápadně, ale mocně působila a připravovala sklizeň. Bůh svou milostí zavlažoval a vyživoval semeno pravdy. Kristus byl připraven zalít je svou vlastní krví. Jeho učedníci měli velikou přednost — byli Božími spolupracovníky. Pokračovali v díle Krista i všech svatých mužů minulosti. Vylitím Ducha svatého o letnicích se v jeden den měly obrátit tisíce lidí. Byl to výsledek Kristova úsilí, sklizeň jeho setby.TV 117.4

Při rozhovoru se ženou u studny zasel Ježíš semeno, které přineslo okamžitou úrodu. Samařané k němu přišli, naslouchali mu a uvěřili v něho. Shromáždili se kolem něho, vyptávali se na mnoho věcí, kterým nerozuměli, a dychtivě přijímali jeho vysvětlení. Začínalo jim svítat. Byli jako lidé, kteří v úplné tmě objeví paprsek světla a drží se ho, dokud se nevyjasní. Krátká rozmluva jim však nestačila. Chtěli se dozvědět víc a také si přáli, aby si toho podivuhodného učitele poslechli i jejich přátelé. Pozvali Ježíše do svého města a prosili ho, aby u nich zůstal. Ježíš se zdržel v Samaří dva dny a uvěřilo v něho mnoho dalších lidí.TV 118.1

Farizeové opovrhovali Ježíšovou prostotou. Přehlíželi jeho zázraky a žádali, aby jim dokázal, že je Synem Božím. Samařané po něm žádné znamení nechtěli. Ježíš mezi nimi nevykonal ani jediný zázrak kromě toho, že ženě u studny zjevil tajemství jejího života. Přesto jej mnozí přijali. Celí rozradostnění řekli ženě: “Teď už věříme ne proto, cos nám ty o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa.” Jan 4,42.TV 118.2

Samařané věřili, že Mesiáš přijde nejen jako Vykupitel Židů, ale celého světa. Duch svatý ho prostřednictvím Mojžíše představil jako proroka, kterého poslal Bůh. Jákob prohlásil, že se k Mesiáši shromáždí národy. Abraham předpověděl, že v něm budou požehnány všechny národy země. Na těchto výrocích Písma svatého zakládali Samařané svoji víru v Mesiáše. Skutečnost, že Židé špatně vykládali pozdější proroky a prvnímu Kristovu příchodu připisovali slávu jeho druhého příchodu, způsobila, že Samařané uznávali jen knihy Mojžíšovy a ostatní posvátné spisy přehlíželi. Když však Spasitel nesprávné výklady vyvrátil, mnozí přijali pozdější proroctví i Kristova slova o Božím království.TV 118.3