40. kapitola — Noc na jezeře

Byl jarní podvečer. Stmívalo se, lidé seděli na travnaté pláni a jedli. Pokrm dostali od Krista. Slova, která ten den vyslechli, jim zněla jako Boží hlas. Viděli uzdravení, která mohla způsobit jedině Boží moc. Zázrak s chleby zasáhl každého z nich. Všichni z něho měli užitek. V době Mojžíše sytil Izraelce na poušti Bůh. Dával jim manu. Ani tentokrát jim nedal najíst nikdo jiný než ten, o němž prorokoval Mojžíš. Žádná lidská moc nedokáže z pěti ječných chlebů a dvou malých ryb vytvořit jídlo pro tisíce hladových lidí. Jeden druhému říkali: “Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!” Jan 6,14.TV 237.1

Jejich přesvědčení v průběhu dne stále sílilo a tento vrcholný čin byl pro ně ujištěním, že dlouho očekávaný Vysvoboditel je mezi nimi. Jejich naděje rostly. On je Mesiášem, který z Judeje učiní pozemský ráj, zemi oplývající mlékem a medem. Dokáže uspokojit všechny touhy. Může zlomit moc nenáviděných Římanů a osvobodit Judu a Jeruzalém. Dokáže uzdravit vojáky zraněné v boji a zásobit potravou celé armády. Má moc zvítězit nad národy a dát Izraeli vytoužené panství.TV 237.2

Lidé jsou ve svém nadšení odhodláni jej okamžitě korunovat na krále. Vidí, že se nesnaží strhnout na sebe pozornost a nestojí o žádnou slávu. Je pravým opakem kněží a vládců. Začínají se bát, že se o Davidův trůn nikdy nebude ucházet. Radí se mezi sebou a nakonec se rozhodnou zmocnit se ho násilím a prohlásit ho za izraelského krále. Učedníci se připojují k davu a souhlasí s prohlášením, že Davidův trůn je právoplatným dědictvím jejich Mistra. Myslí si, že Kristu brání v přijetí této pocty jedině jeho skromnost. Jen ať lid vyvýší svého Vysvoboditele, který přichází vyzbrojen Boží mocí. Jen ať se před ním pyšní kněží a vládci skloní.TV 237.3

Dělají vše pro to, aby svůj záměr mohli uskutečnit. Ježíš vidí, co chystají, a ví, co oni vědět nemohou — uvědomuje si, co by takový krok způsobil. Kněží a vládci mu již nyní usilují o život. Obviňují ho, že od nich odvádí lid. Snaha o jeho korunovaci by přinesla jen násilí a vzpouru. Poškodila by zájmy duchovního království. Musí ji neprodleně zastavit. Svolává učedníky a přikazuje jim, aby hned nasedli do člunu a vrátili se do Kafarnaum. On zatím propustí shromážděný zástup.TV 237.4

Nikdy se nezdálo tak těžké splnit Ježíšův příkaz jako tentokrát. Učedníci dlouho doufali, že nějaké lidové hnutí Ježíše na trůn přece jen dosadí. Nedokázali se smířit s myšlenkou, že všechno nadšení bylo k ničemu. Zástupy, které přišly slavit Velikonoce, chtějí vidět nového proroka. Jeho následovníci to považují za jedinečnou příležitost k dosazení milovaného Učitele na izraelský trůn. Ve světle této nové naděje je pro ně nesmírně těžké odejít a nechat Krista samotného na odlehlém břehu. Vzpírají se, ale Ježíš k nim mluví tak důrazně jako nikdy předtím. Vidí, že další námitky by byly zcela zbytečné, a v tichosti se odebírají k jezeru.TV 238.1

Ježíš vyzývá zástup, aby se rozešel. Mluví tak rozhodně, že si lidé netroufají neuposlechnout. Slova chvály a velebení jim utichají na rtech. Každý jejich pokus zmocnit se ho je marný. Radost a nadšení z jejich tváří mizí. Jsou mezi nimi odvážní a rozhodní lidé, ale Ježíšovo královské chování, klid a strohé příkazy utišují vřavu a maří jejich plány. Poznávají, že má zcela svrchovanou moc, a beze slov se mu podřizují.TV 238.2

Když Ježíš osaměl, “šel na horu, aby se modlil”. Marek 6,46. Celé hodiny rozmlouval s Bohem. Nemodlil se za sebe, ale za lid. Prosil o sílu, aby jim mohl zjevit božskou podstatu svého poslání. Modlil se, aby satan nezatemnil jejich chápání a nepřipravil je o soudnost. Spasitel si uvědomoval, že dny jeho pozemské služby se chýlí ke konci a že jen málo lidí ho přijme za svého Vykupitele. V úzkosti a nesmírném duševním vypětí se modlil za své učedníky. Věděl, že je čeká těžká zkouška. Jejich dávné naděje založené na falešné představě se rozplynou za těch nejbolestnějších a nejpotupnějších okolností. Místo aby se dočkali jeho povýšení na Davidův trůn, stanou se svědky jeho ukřižování. To bude jeho skutečná korunovace. Oni to však nechápou, a proto na ně silně dolehnou pokušení, která budou moci jen stěží rozpoznat. Kdyby Duch svatý neosvěcoval jejich mysl a neprohluboval jejich duchovní chápání, nemohli by obstát. Ježíše velmi mrzelo, že představy učedníků o jeho království jsou tak silně omezeny na světskou velikost a slávu. Měl o ně starost, a proto se za ně v slzách a s těžkým srdcem naléhavě modlil.TV 238.3