Před veleradou

Velerada se sešla v soudní síni a Kaifáš usedl do jejího čela. Po stranách seděli soudci a ti, kdo měli na procesu zvláštní zájem. Kolem veleknězovy stolice byli rozestavěni římští vojáci. Ježíš stál před ní. Pohledy všech přítomných se upíraly na něho. V síni panovalo velké napětí. Jediný Ježíš byl klidný a vyrovnaný. Jako by ovzduší kolem něho bylo posvátné.TV 448.3

Kaifáš považoval Ježíše za svého soupeře. Lid byl nedočkavý, chtěl slyšet Spasitele a zdálo se, že je ochotný jeho učení přijmout. To vzbudilo ve veleknězi prudkou žárlivost. Když se však na vězně podíval, musel obdivovat jeho vznešenost a důstojnost. Vnitřní hlas ho přesvědčoval, že tento člověk je spřízněný s Bohem. Kaifáš jej však ihned s pohrdáním umlčel. Soudní síní zazněla jeho jízlivá žádost, aby Ježíš předvedl nějaký ze svých zázraků. Ale Spasitel jako by jeho slova a povýšený tón hlasu ani neslyšel. Rozdíl mezi jeho vznešeným klidem a Annášovou a Kaifášovou zlomyslnou podrážděností bil do očí. Dokonce i zatvrzelý dav si toho všiml a kladl si otázku: Může být tento člověk, z kterého vyzařuje božství, souzen jako zločinec?TV 448.4

Kaifáš vycítil sílu Ježíšova vlivu a snažil se výslech urychlit. Kristovi nepřátelé byli zmateni. Rádi by Spasitele odsoudili, ale nevěděli jak. Ve veleradě zasedali saduceové i farizeové. Ti se vzájemně nenáviděli a neustále se přeli. Některých sporných bodů se raději ani nedotýkali, aby se nemuseli hádat. Ježíš mohl několika slovy podnítit jejich vzájemnou nevraživost, a odvrátit tak od sebe jejich hněv. Kaifáš si to uvědomoval a chtěl sporu zabránit. V síni bylo mnoho svědků, kteří slyšeli, jak Ježíš odsuzoval kněze a zákoníky a jak je nazýval pokrytci a vrahy. Jejich svědectví však bylo v této chvíli nežádoucí. Saduceové totiž používali v ostrých hádkách s farizeji velmi podobná slova. Navíc by tyto výpovědi neobstály ani u Římanů, jimž byla farizejská nadutost trnem v oku. Velerada měla v rukou dostatek důkazů o tom, že Ježíš nedbal na židovské tradice a svými slovy znevažoval mnohá jejich nařízení. Ale otázka tradice byla pro farizeje a saduceje ožehavým tématem a u Římanů by takový důkaz neměl žádnou váhu. Nepřátelé se neodvažovali obvinit Krista ani z přestupování soboty, neboť zevrubné prozkoumání této záležitosti by mohlo odhalit skutečnou povahu jeho díla. Pokud by došlo na případy zázračného uzdravení, záměr kněží by byl zmařen.TV 448.5