34. kapitola — Pozvání

“Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.” Matouš 11,28.TV 208.1

Těmito slovy těšil Ježíš zástupy, které ho následovaly. Říkal, že jedině jeho prostřednictvím mohou lidé poznat Boha. Hovořil o tom, že učedníkům bylo dovoleno poznat nebeské věci. Nechtěl však, aby se někdo cítil odstrčený. Svou péči a lásku nabízel všem. Každý, kdo pracuje a je obtížen břemeny, k němu může přijít.TV 208.2

Zákoníci a rabíni dbali na přesné dodržování náboženských forem, ale cítili potřebu, kterou obětní obřady nikdy nemohly uspokojit. Publikáni a hříšníci sice mohli předstírat, že smyslnost a pozemské požitky jim zcela stačí ke spokojenosti, ale v jejich srdcích byl strach a nedůvěra. Ježíš pohlédl na všechny vyčerpané a sklíčené, na ty, kdo před sebou neměli žádnou naději, i na ty, kdo se snažili nalézt uspokojení duše ve světských radovánkách. Všechny je pozval k sobě, aby u něho nalezli odpočinutí.TV 208.3

S láskou vyzývá každého, kdo pracuje a je unavený: “Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.” Matouš 11,29.TV 208.4

Takto oslovuje Kristus každého člověka. Ať už si to lidé uvědomují nebo ne, všichni jsou obtížení a unavení. Všichni klesají pod tíhou břemen, která z nich může sejmout jedině Ježíš. Nejtěžší z nich je břemeno hříchu. Kdybychom je museli nést sami, rozdrtilo by nás. Bezhříšný Ježíš se však staví na naše místo. “Jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.” Izajáš 53,6. Nese břemeno našich vin. Chce sejmout tíhu z našich ramen a dát nám odpočinutí. Chce na sebe vzít i tíhu našich starostí a bolestí. Nabízí nám, abychom na něho vložili vše, co nás trápí, protože on nás nosí ve svém srdci.TV 208.5

Ježíš, náš starší bratr, je u trůnu věčnosti a vidí každého, kdo se k němu obrací jako ke svému Spasiteli. Z vlastní zkušenosti zná naši slabost i naše potřeby a ví, s jakou silou na nás doléhají pokušení. Ve všem byl totiž zkoušen jako my, ale nezhřešil. Bdí nad každým z nás. Jsi v pokušení? On tě vysvobodí. Jsi slabý? On tě posilní. Chybí ti poznání? On tě osvítí. Jsi raněný? On tě uzdraví. Pán, který “určuje počet hvězd”, se sklání k lidem a “uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje”. Žalm 147,4.3. Zve nás: “Pojďte ke mně!” Předložte Pánu všechny své starosti a trápení. On vám dá sílu, abyste je unesli. Ukáže vám východisko ze zmatků a těžkostí. Čím slabší a bezmocnější se cítíte, tím větší sílu u něho naleznete. Čím těžší je vaše břemeno, tím příjemnější bude pro vás odpočinek, až je vložíte na nebeského Pomocníka. Kristus nabízí odpočinutí za určitých podmínek. Tyto podmínky jsou však zcela jasné a každý je schopen je splnit. Spasitel nám říká, jak máme jeho odpočinutí hledat.TV 208.6

“Vezměte na sebe mé jho,” říká. Jho je pracovní výstrojí tažného dobytka. Umožňuje mu sloužit a jedině s jeho pomocí může dobytek podávat dobrý výkon. Na tomto příkladu Ježíš ukazuje, že jsme povoláni ke službě do konce života. Máme na sebe vzít jeho jho, a stát se tak jeho spolupracovníky.TV 209.1

Jhem, které zavazuje k službě, je Boží zákon. Zákon lásky zjevený v ráji, vyhlášený na Sínaji a novou smlouvou vepsaný do srdce spojuje člověka s Boží vůlí. Kdybychom byli ponecháni sami sobě, svým vlastním sklonům a své vůli, přešli bychom na satanovu stranu a začali bychom se mu podobat. Proto nás Bůh omezuje svou svrchovanou, ušlechtilou a povznášející vůlí. Chce, abychom mu trpělivě a moudře sloužili. Kristus jako člověk také nesl jho služby. Řekl: “Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru.” Žalm 40,9. “Neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal.”(Jan 6,38) Láska k Bohu, horlivost pro jeho slávu a láska k lidem přivedla Ježíše na zem, aby zde trpěl a nakonec zemřel. Láska byla rozhodující silou v celém jeho životě. Vyzývá nás, abychom se jí řídili i my.TV 209.2

Mnozí lidé si přidělávají mnoho starostí, protože se chtějí vyrovnat světu. Rozhodli se mu sloužit, nechali se vtáhnout do jeho zmatku a přizpůsobili se jeho zvyklostem. Jejich povaha tím upadá a život se pro ně stal únavným břemenem. Pro uspokojení vlastní ctižádosti a světských přání znásilňují své svědomí a ještě se zatěžují břemenem výčitek. Neustálé starosti vyčerpávají jejich životní síly. Bůh si přeje, aby toto zotročující břemeno odložili. Vybízí je, aby na sebe vzali jeho jho. Říká: “Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.”. Matouš 11,30. Nabádá je, aby nejprve hledali Boží království a jeho spravedlnost, a slibuje, že všechno ostatní, co v tomto životě potřebují, jim bude přidáno. Ale strach je slepý a nevidí do budoucna. Ježíš však zná konec již od počátku. Z každé těžkosti má připravené východisko. Nebeský Otec zná tisíce způsobů, jak se o nás postarat, a my o nich vůbec nic nevíme. Lidé, kteří na první místo ve svém životě stavějí službu Bohu a jeho oslavení, zjistí, že problémy se rozplývají a cesta se před nimi narovnává.TV 209.3