15. kapitola — Na svatbě v Káně

Ježíš nezačal své dílo žádným velkým činem před veleradou v Jeruzalémě. Jeho moc se projevila na rodinné slavnosti v jedné malé galilejské vesnici. Chtěl přispět k radosti svatebčanů při hostině. Ukázal, že cítí s lidmi a chce jim pomáhat ke štěstí. Při pokušení na poušti sám vypil kalich utrpení. Přišel, aby lidem přinesl kalich požehnání a posvětil jejich životy.TV 88.1

Vrátil se od Jordánu do Galileje. V malé obci nedaleko Nazareta, v Káně, se měla konat svatba. Ženich a nevěsta byli příbuzní Josefa a Marie. Ježíš o této rodinné slavnosti věděl. Vydal se do Kány a byl spolu se svými učedníky pozván na hostinu.TV 88.2

Po nějakém čase se zase setkal se svou matkou. Marie se doslechla o znamení, které se ukázalo při Ježíšově křtu v Jordánu. Zprávy o tom se donesly i do Nazareta a ona si opět připomněla to, co už tolik let uchovávala ve svém srdci. Jako celý Izrael byla i Marie hluboce zasažena působením Jana Křtitele. Dobře si pamatovala proroctví, které bylo vyřčeno při jeho narození. Janovo přátelství s Ježíšem v ní probudilo nové naděje. Dozvěděla se také o Ježíšově tajemném odchodu na poušť a začaly ji znepokojovat neblahé předtuchy.TV 88.3

Ode dne, kdy k ní doma v Nazaretě promluvil anděl, uchovávala v paměti každý důkaz o tom, že Ježíš je Mesiáš. Jeho čistota a obětavost ji ujišťovaly, že ho skutečně poslal Bůh. Někdy však také pochybovala, prožívala zklamání a přála si, aby už přišel čas, kdy Ježíš odhalí svou slávu. Josef, se kterým sdílela tajemství Ježíšova narození, zemřel. Neměla nikoho, komu by se mohla svěřit se svými nadějemi a obavami. Poslední dva měsíce pro ni byly velmi smutné. Ježíš, u něhož nacházela porozumění a útěchu, byl daleko. Přemýšlela o slovech Simeona: “I tvou vlastní duší pronikne meč.” Lukáš 2,35. Vzpomínala na úzkost, kterou prožívala, když o Ježíši tři dny nevěděla. Tehdy se bála, že jej navždy ztratila, a s napětím čekala, až se vrátí.TV 88.4

Nyní se s ním setkává na svatbě. Je to zase on — milující a poslušný syn. A přece je jiný. Jeho tvář se změnila. Je poznamenána zápasem, který prožil na poušti, a zároveň je v ní nový výraz důstojnosti a moci, jenž svědčí o jeho nebeském poslání. Je s ním skupina mladých mužů, kteří ho s úctou pozorují a nazývají ho Mistrem. Vyprávějí Marii, co viděli a slyšeli při křtu i při jiných příležitostech. Dodávají: “Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci.” Jan 1,45.TV 88.5

Hosté se shromáždili a na mnohých z nich bylo vidět, že jsou něčím zaujati. Celou společnost ovládalo vzrušení. Lidé spolu živě, ale tiše hovořili ve skupinkách. Všichni udiveně hleděli na Mariina syna. Když Marie slyšela svědectví učedníků o Ježíši, zaradovala se. Bylo pro ni ujištěním, že její dávné naděje nebyly marné. Musela by však být více než člověk, aby se k její svaté radosti nepřimísila i trocha přirozené mateřské pýchy. Když viděla, jak na něho lidé hledí, zatoužila po tom, aby ukázal, že je skutečně Božím Pomazaným. Myslela si, že se právě naskytla vhodná příležitost k tomu, aby předvedl nějaký zázrak.TV 89.1