53. kapitola — Poslední cesta do Jeruzaléma
V závěru své pozemské služby Kristus změnil způsob práce. Až dosud se Spasitel vyhýbal rozruchu a nechtěl být středem zájmu veřejnosti. Odmítal pocty lidí, a když se zdálo, že jejich nadšení přesahuje rozumnou mez, odcházel na jiné místo. Stále znovu zdůrazňoval, aby o něm nikdo nerozhlašoval, že je Kristus.TV 310.1
Na slavnost Svátku stánků přišel Ježíš do Jeruzaléma nečekaně a tajně. Když na něho bratři naléhali, aby se veřejně představil jako Mesiáš, řekl jim: “Můj čas ještě nenastal.” Jan 7,6. Putoval do Jeruzaléma nepozorovaně a ve městě se objevil bez ohlášení a bez ovací zástupů. Na jeho poslední cestě tomu však bylo jinak. Pro nepřátelství kněží a rabínů Ježíš z Jeruzaléma na nějakou dobu odešel. Nyní se tam vracel. Přicházel okružní cestou, zcela veřejně, a ohlašoval svůj příchod tak jako nikdy předtím. Blížila se chvíle jeho veliké oběti, a právě na ni bylo třeba zaměřit pozornost lidí.TV 310.2
“Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka.” Jan 3,14. Tehdy se zraky celého Izraele upíraly na vyvýšeného hada, symbol, který jim přinášel uzdravení. Nyní se měly všechny oči obrátit ke Kristu, k jeho oběti, jež přinášela ztracenému světu spasení.TV 310.3
Ježíšovi bratři nepochopili Mesiášovo poslání a nebyli pevně přesvědčeni o jeho božství, proto od něho při slavnosti stánků žádali, aby se veřejně představil lidu. Z podobného důvodu mu nyní učedníci chtěli zabránit v cestě do Jeruzaléma. Ježíš jim již dříve říkal, co se tam s ním má stát. Učedníci si to dobře pamatovali. Věděli, že náboženští vůdcové jejich Mistra na smrt nenávidí, a byli by jej rádi od cesty odradili.TV 310.4
Obavy, zklamání a nevíra milovaných učedníků Ježíšovi cestu nesmírně ztěžovaly. Nebylo snadné vést je do úzkosti a zoufalství, které je v Jeruzalémě čekaly. Satan využil situace a útočil na Syna člověka svým pokušením. Proč by měl právě teď jít do Jeruzaléma vstříc jisté smrti? Všude kolem něho byli lidé, kteří toužili po chlebu života. Na každém kroku čekali trpící na jeho uzdravující slovo. Dílo evangelia milosti teprve začalo. On sám byl v plné síle a v nejlepších letech. Proč by se neměl vydat do širého světa a sloužit lidem slovem milosti a dotekem uzdravující moci? Proč by se měl zříci potěšení ze šíření světla a radosti mezi miliony trpících a duchovně slepých lidí? Proč by měl přenechávat žeň malověrným, nechápavým a nerozhodným učedníkům? Proč by měl teď zemřít a zanechat díla na jeho samém počátku? Nepřítel, který útočil na Krista v poušti, se jej snažil přemoci i nyní. Lstivě a zákeřně ho pokoušel. Kdyby byl Ježíš jen na chvíli zaváhal a v zájmu své záchrany třeba jen trochu změnil plán, satan a jeho pomocníci by byli slavili vítězství a svět by byl ztracen.TV 310.5
Ježíš však “upjal svou mysl k cestě do Jeruzaléma”. Lukáš 9,51. Jediným zákonem jeho života byla Otcova vůle. Když ho v dětství rodiče našli v chrámě, řekl Marii: “Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?” Lukáš 2,49. Když si Marie v Káně přála, aby projevil svoji zázračnou moc, odpověděl jí: “Ještě nepřišla má hodina.” Jan 2,4. Stejnými slovy odpověděl i svým bratrům, když jej naléhavě žádali, aby šel na slavnost. V Božím plánu byla hodina jeho oběti za hříchy lidí přesně určena, a tato chvíle se rychle blížila. Nechtěl selhat ani zaváhat. Vydal se do Jeruzaléma, kde mu nepřátelé již dlouho usilovali o život. Tentokrát jej obětuje. Rozhodl se vyjít vstříc pronásledování, sebezapření, zavržení, odsouzení a smrti.TV 311.1