Podobenství o dvou synech

Ve sporech s rabíny Kristus své protivníky nikdy úmyslně neponižoval. Neradoval se, když se dostali do úzkých. Měl pro ně důležité poučení. Zahanboval své nepřátele tím, že je nechal, aby se sami chytili do pasti, kterou mu připravili. Když přiznali, že o povaze Janova křtu nic nevědí, dali Ježíši příležitost, aby jim ukázal, jací ve skutečnosti jsou, a znovu je varoval.TV 375.4

Řekl: “Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: ‘Synu, jdi dnes pracovat na vinici!’ On odpověděl: ‘Nechce se mi.’ Ale potom toho litoval a šel. Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‘Ano, pane.’ Ale nešel. Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?” Matouš 21,28-31.TV 375.5

Nečekaná otázka posluchače zaskočila. Byli zabráni do podobenství a bez váhání odpověděli: “Ten první!” Ježíš se na ně upřeně zahleděl a s vážnou tváří přísně řekl: “Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království. Přišel k vám Jan po cestě spravedlnosti, a vy jste mu neuvěřili. Ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, ale ani potom jste toho nelitovali a neuvěřili mu.” Matouš 21,31.32.TV 375.6

Kněží a starší nemohli odpovědět jinak než správně. Kristus dosáhl toho, že vyslovili svůj názor a schválili jednání prvního syna. Ten představoval celníky, kterými farizeové opovrhovali a které nenáviděli. Celníci se chovali velmi nemravně. Přestupovali Boží zákon a žili v naprostém rozporu s Božími požadavky. Byli to nevděční hříšníci. Výzvu k práci na Boží vinici pohrdavě odmítali. Když však přišel Jan a učil lidi, že mají činit pokání a nechat se pokřtít, celníci přijímali jeho poselství a dávali se křtít.TV 376.1

Druhý syn byl obrazem vůdců židovského národa. Někteří farizeové činili pokání a přijali Janův křest, ale vůdcové nechtěli uznat, že Jana poslal Bůh. Jeho varování a výstrahy je nepřiměly k nápravě. “Zavrhli úmysl, který Bůh s nimi měl, když se nedali pokřtít od Jana.” Lukáš 7,30. Pohrdli jeho poselstvím. Stejně jako druhý syn řekl: “Ano, pane,” a nešel, tvrdili kněží a přední muži, že jsou poslušní, ale ve skutečnosti Boha neposlouchali. Okázale předstírali zbožnost, prohlašovali, že zachovávají Boží zákon, ale opravdová poslušnost jim chyběla. Celníky odsuzovali a proklínali jako bezbožníky. Opovrhovaní publikáni však svou vírou i svými skutky předcházeli tyto samolibé muže do nebeského království. Farizeové sice dostali více světla, ale jejich zbožná slova byla v rozporu s jejich skutky.TV 376.2