Umývání nohou

Vznikla však ještě další neshoda. Při slavnostních příležitostech bylo zvykem, že sluha umýval hostům nohy. I tentokrát bylo na umývání vše připraveno, džbán, umyvadlo i ručník. Nebyl tam však žádný služebník, a mytí nohou tedy zůstávalo na učednících. Ti se všichni cítili uraženi a nikdo z nich se práce sluhy nechtěl ujmout. Tvářili se, jako by se jich to netýkalo, jako by ani nevěděli, že mají něco udělat. Svým mlčením dali najevo, že se nechtějí pokořit.TV 413.4

Jak měl Kristus těmto ubohým lidem pomoci, aby je satan zcela nepřemohl? Jak jim měl vysvětlit, že pouhá slova o tom, že jsou jeho učedníky, nestačí a místo v jeho království jim nezabezpečí? Jak jim měl dokázat, že skutečná velikost spočívá ve službě lásky a opravdové pokoře? Jak měl probudit lásku v jejich srdcích? Jak jim měl pomoci, aby pochopili to, co jim chtěl říci?TV 413.5

Učedníci nejevili ani v nejmenším zájem jeden druhému posloužit. Ježíš čekal, co udělají. Po chvíli vstal od stolu, odložil svrchní roucho, které by mu bránilo v pohybu, vzal ručník a ovázal si jej kolem pasu. Učedníci na něho překvapeně hleděli a mlčky čekali, co bude dál. “Pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán.” Jan 13,5. @@@@@@@Teprve teď se učedníkům otevřely oči. Hluboce se styděli a cítili se zahanbeni. Pochopili nevyřčenou výtku a začali sami sebe vidět v jiném světle.TV 413.6

Kristus projevil učedníkům svoji lásku. Bylo mu líto, že jsou tak sobečtí, ale nepřel se s nimi ani jim nic nevytýkal. Dal jim příklad, na který nikdy nezapomenou. Miloval je pevně a neochvějně. Věděl, že Otec všechno svěřil do jeho rukou, že od Boha přišel a k Bohu odchází. Byl si plně vědom svého božství, ale odložil královskou korunu i královské roucho a vzal na sebe úděl služebníka. Na samém sklonku svého života na zemi se opásal jako sluha a sloužil.TV 414.1

Jidáš se před Velikonocemi podruhé sešel s knězi a zákoníky a dohodl se s nimi, že Ježíše vydá do jejich rukou. Potom se vetřel mezi učedníky, jako by se nic nestalo, a se zájmem se podílel na přípravě slavnosti. Učedníci netušili, co má Jidáš v úmyslu. Jen Ježíš znal jeho tajemství. Neodhalil je však, chtěl Jidáše zachránit. Bylo mu jej líto stejně, jako mu bylo líto Jeruzaléma, který měl být zničen. Již dříve plakal nad městem propadlým zkáze a nyní jeho srdce plakalo nad Jidášem. Ježíš se ho nechtěl vzdát. Jidáš cítil moc jeho nekonečné lásky. Když mu Spasitel umýval zaprášené nohy a utíral je ručníkem, cítil Jidáš nutkání vyznat svůj hřích. Nechtěl se však pokořit. Zatvrdil se, odmítl pokání a zlý úmysl, na který na chvíli zapomněl, jej znovu ovládl. Najednou jej pohoršilo, že Kristus umývá učedníkům nohy. Říkal si: Jestliže se takto ponižuje, nemůže být izraelským králem. Všechny jeho naděje na světskou slávu v pozemském království se rozplynuly. Jidáš usoudil, že následováním Krista nic nezíská. Když viděl, jak se Ježíš ponižuje, utvrdil se ve svém záměru jej zradit a prohlásit, že se nechal oklamat. Pod vlivem zlého ducha se rozhodl dokonat započaté dílo zrady.TV 414.2

Jidáš si vybral místo u stolu a usadil se jako první. Ježíš mu také jako prvnímu posloužil. Jan, nad nímž se Jidáš tak pohoršoval, přišel na řadu jako poslední. Jan v tom však nespatřoval žádnou výtku ani přezírání. Učedníci byli Kristovým jednáním hluboce dojati. Když Spasitel přistoupil k Petrovi, Petr užasle zvolal: “Pane, ty mi chceš mýt nohy?” Jan 13,6. Kristova laskavost jej zlomila. Styděl se za to, že nikdo z učedníků se této služby neujal. Ježíš mu řekl: “Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.” Jan 13,7. Petr nemohl snést pohled na to, jak jeho Pán, kterého považoval za Božího Syna, dělá práci sluhy. Takové ponížení! Všechno se v něm vzbouřilo. Neuvědomoval si, že proto Kristus přišel na zem. Hlasitě zvolal: “Nikdy mi nebudeš mýt nohy!” Jan 13,8.TV 414.3

Kristus Petrovi se vší vážností odpověděl: “Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.” Jan 13,8. Služba, kterou Petr odmítal, byla symbolem hlubšího očištění. Kristus přišel očistit srdce od skvrn hříchu. Petr nechtěl dovolit Ježíši, aby mu umyl nohy, a tím vlastně vyšší očištění, které zdánlivě ponižující služba představovala, odmítal. Zavrhoval tím i svého Pána. Ježíš nás chce očistit a nevidí v tomto díle nic ponižujícího. Opravdovou pokoru projevíme tím, že budeme vděčně přijímat vše, co pro nás Kristus dělá, a upřímně mu sloužit.TV 414.4

Když Petr vyslechl Ježíšova slova: “Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl,” jeho pýcha a tvrdohlavost se zlomily. Nemohl snést ani pomyšlení na to, že by měl být od Krista odloučen. To by byla jeho smrt. Řekl: “‘Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!’ Ježíš mu řekl: ‘Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý.’” Jan 13,9.10.TV 415.1

Ježíš neměl na mysli pouze tělesnou čistotu. Stále hovořil o vyšším stupni očištění a mytí nohou bylo jen jeho symbolem. Člověk, který se vykoupal, byl čistý, ale nohy v sandálech se mu brzy zaprášily a bylo třeba je znovu umýt. Petr a jeho bratři byli umyti v prameni, který vytryskl, aby smyl hřích a nečistotu. Kristus je přijal za své. Pokušení je však znovu a znovu svádělo ke zlému, a proto stále potřebovali jeho očišťující milost.TV 415.2

Když se Ježíš chystal smýt prach z jejich nohou, chtěl vlastně obmýt jejich srdce, zbavit je odcizení, žárlivosti a pýchy. To bylo mnohem důležitější než mytí zaprášených nohou. Nikdo z nich tehdy nebyl na společenství s Kristem připraven. Bez pokory a lásky nemohli mít účast na velikonoční večeři a podílet se na památné službě, kterou se Kristus chystal ustanovit. Jejich srdce musela být očištěna. Pýcha a sobectví plodí neshody a nenávist. To vše Ježíš smyl, když jim umýval nohy. Učedníci se změnili. Ježíš na ně pohlédl a řekl: “Vy jste čisti.” Jan 13,10. Najednou byli jednotní a jeden k druhému laskaví. Stali se z nich pokorní a učenliví lidé. Kromě Jidáše byl každý z nich ochoten postoupit druhému nejvyšší místo. S pokorou a vděčností v srdci již byli schopni přijmout Kristova slova.TV 415.3

I my jsme byli jako Petr a jeho bratři umyti v Kristově krvi. Styk se zlem však často způsobuje, že se znovu a znovu poskvrňujeme hříchem. Musíme proto přicházet ke Kristu a prosit ho, aby nás svou milostí očistil. Petr nechtěl, aby se Pán a Mistr dotýkal svýma rukama jeho špinavých nohou. My však často přistupujeme ke Kristu s hříšným a nečistým srdcem. Naše zloba, marnivost a pýcha jej zraňují. Přesto mu všechny naše slabosti a nepravosti musíme předložit. Jedině on nás od nich může očistit. Nedovolíme-li mu to, nebudeme na společenství s ním připraveni.TV 415.4

Ježíš řekl učedníkům: “I vy jste čisti, ale ne všichni.” Jan 13,10. Jidáš neodevzdal Ježíši své srdce. Ježíš mu umyl nohy, ale jeho srdce očištěno nebylo. Jidáš se Kristu nepoddal.TV 415.5