Pověření apoštolů
“Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: ‘Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.’” Jan 20,22.23. Duch svatý se zatím plně neprojevil, protože Kristus ještě nebyl oslaven. Hojnější vylití Ducha mělo přijít až po Kristově nanebevstoupení. Dokud jej učedníci nepřijali, nemohli plnit své poslání a zvěstovat evangelium světu. Nyní jej dostali pro zvláštní účel. Kristus na ně vylil svého Ducha, aby mohli plnit apoštolské povinnosti v církvi. Svěřil jim jedno z nejsvětějších poslání a chtěl, aby si uvědomili, že bez Ducha svatého nemůže být dokonáno.TV 513.4
Duch svatý je principem duchovního života v člověku. Přijetí Ducha znamená přijetí Kristova života. Kdo jej přijímá, přijímá i Kristovy vlastnosti. Představiteli církve a jejími služebníky mohou být jen lidé, které vyučil sám Bůh a ve kterých přebývá Duch svatý, lidé, v jejichž životě se projevuje Kristův život.TV 513.5
Kristus řekl: “Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.” Jan 20,23. Těmito slovy Kristus nikomu nedovoluje soudit druhé. V Kázání na hoře to zakázal. Toto právo má jen Bůh. Na církevní organizaci však klade zodpovědnost za jednotlivé členy. Povinností církve je napomínat, poučovat, a pokud je to možné, napomáhat k nápravě každému, kdo upadne do hříchu. Pán říká: “Usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování.” 2. Timoteovi 4,2. S přestupníkem jednej čestně. Varuj každého, kdo je v nebezpečí. Nikomu nedovoluj, aby klamal sám sebe. Nazývej hřích pravým jménem. Připomínej, co Bůh řekl o lži, přestupování soboty, krádeži, modloslužbě a dalších nepravostech. “Ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím.” Galatským 5,21. Pokud budou i nadále žít v hříchu, bude i v nebesích platit soud, který jim z Božího slova oznámíte. Rozhodnou-li se pro hřích, vzdávají se Krista; pokud církev nechce znevážit svého Pána, musí dát najevo, že jejich jednání neschvaluje. K hříchu se musí vyjádřit stejně jako Bůh a podle Božích pokynů se s ním musí vypořádat. Potom bude její rozhodnutí uznáno i v nebi. Ten, kdo pohrdá autoritou církve, pohrdá autoritou samotného Krista.TV 513.6
První část verše: “Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny,” zní poněkud příznivěji. Především to mějte na paměti. Pracujete-li pro bloudící, musíte jejich pohled obracet na Krista. Duchovní pastýři by měli s láskou pečovat o Pánovo stádo. Lidi, kteří jsou na scestí, by měli seznamovat se Spasitelovou odpouštějící milostí. Každého hříšníka by měli povzbuzovat, aby činil pokání a věřil v Pána, který mu může odpustit. Na základě Božího slova by jim měli říci: “Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.” 1. Janův 1,9. Pro ty, kdo litují svých hříchů, platí: “Opět se nad námi slituje, rozšlape naše nepravosti. Do mořských hlubin vhodíš všechny jejich hříchy.” Micheáš 7,19.TV 514.1
Církev by měla vděčně přijímat pokání hříšníka a vyvádět jej ze tmy nevěry do světla víry a spravedlnosti. Jeho třesoucí se ruku by měla vložit do láskyplné ruky Ježíše. Takové odpuštění schvaluje i nebe.TV 514.2
Pouze v tomto smyslu má církev moc odpouštět hříchy hříšníkům. Odpuštění je možné získat jen prostřednictvím Kristových zásluh. Žádný člověk ani žádná lidská instituce nemá moc zbavit člověka viny. Kristus pověřil učedníky, aby v jeho jménu zvěstovali odpuštění hříchů všem národům. Oni sami však nedostali moc odstranit třeba jen jednu skvrnu hříchu. Kromě Ježíšova jména není “jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni”. Skutky 4,12.TV 514.3