Utrpení

Kristovým utrpením na kříži se splnilo proroctví. Sám Kristus staletí před ukřižováním své utrpení předpověděl. Řekl: “Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy, mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem. Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv.” Žalm 22,17-19. Proroctví o rouchu se splnilo bez jakéhokoli zásahu přátel či nepřátel Ukřižovaného. Připadlo vojákům, kteří Ježíše přibili na kříž. Kristus slyšel, jak se o ně přeli. Oděv byl utkán bez jediného švu, proto si nakonec řekli: “Netrhejme jej, ale losujme o něj, čí bude!” Jan 19,24.TV 480.3

V jiném proroctví Spasitel předpověděl: “Srdce potupou mi puká, jsem jak ochrnulý. Na soucit jsem čekal, ale marně; na ty, kdo by potěšili — nenašel se nikdo. Do jídla mi dali žluč, když jsem žíznil, dali mi pít ocet.” Žalm 69,21.22. Podle tehdejších obyčejů se ukřižovaným mohl podat nápoj, který otupoval jejich smysly, a tlumil tak pocit bolesti. Nabídli jej i Ježíši. Když však Spasitel ochutnal, odmítl jej. Nechtěl pozřít nic, co by mu zatemnilo mysl. Musel se vírou pevně držet Boha. Jedině v tom byla jeho síla. Otupených smyslů by mohl využít satan.TV 480.4

Nepřátelé si na Ježíši vylévali zlost dokonce i tehdy, když už visel na kříži. Kněží, přední muži a zákoníci se připojili k davu a posmívali se umírajícímu Spasiteli. Při křtu a na hoře proměnění se ozval Boží hlas, který oznámil, že Ježíš je Božím Synem. Předtím, než byl Kristus zrazen, Otec znovu potvrdil jeho božství. Při ukřižování však nebeský hlas mlčel. Žádné svědectví ve prospěch Krista nezaznělo. Spasitel snášel potupu a výsměch od bezbožných lidí zcela sám.TV 480.5

“Jsi-li Syn Boží, sestup s kříže!” “Ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží.” Matouš 27,40; Lukáš 23,35. Na poušti satan Krista pokoušel slovy: “Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.” “Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů” ze střechy chrámu. Matouš 4,3.6. Satan se spolu se svými anděly účastnil v lidské podobě i Ježíšova ukřižování. Největší nepřítel a jeho stoupenci spolupracovali s knězi a předními muži. Učitelé podněcovali nevzdělaný dav k nenávisti ke Kristu, kterého mnozí z nich nikdy ani neviděli, a nutili je svědčit proti němu. Kněze, přední muže, farizeje a zatvrzelý dav spojovala ďábelská posedlost. Náboženští vůdcové se spolčili se satanem a jeho anděly. Plnili jeho příkazy.TV 480.6

Umírající Ježíš slyšel ve svém utrpení každé slovo, které kněží pronesli: “Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský — ať nyní sestoupí s kříže, a uvěříme v něho!” Matouš 27,42. Kristus mohl sestoupit s kříže. Nezachránil se však proto, aby hříšník mohl mít naději na odpuštění a Boží přízeň.TV 480.7

Muži, kteří se považovali za vykladače proroctví, se Spasiteli vysmívali právě tak, jak to bylo v proroctví předpověděno. Byli zaslepení a vůbec nezaznamenali, že se proroctví naplňují. Posmívali se: “Spolehl na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj. Vždyť řekl: ‘Jsem Boží Syn!’” (Matouš 27,43) a ani je nenapadlo, že jejich slova budou znít po celé věky. Dokonce i tento výsměch probouzel nebývalý zájem o studium Písma. Moudří lidé jejich slova vyslechli, zkoumali je, uvažovali o nich a modlili se. Mnozí neustali, dokud pečlivým srovnáváním výroků Písma nedospěli k pochopení Kristova poslání. Nikdy předtím nevědělo o Kristu tolik lidí, jako když visel na kříži. Mnozí z těch, kdo na vlastní oči viděli ukřižování a slyšeli Ježíšova slova, byli zasaženi světlem pravdy.TV 481.1