Rozdílnost učedníků
Ježíš povolal své učedníky, aby svědčili světu o tom, co viděli a co od něho slyšeli. Bylo to nejvýznamnější poslání, k jakému byl kdy člověk povolán, po Kristově poslání to úplně nejdůležitější. Měli spolupracovat s Bohem při záchraně lidstva. Stejně jako ve Starém zákoně zastupovalo dvanáct patriarchů Izrael, mělo dvanáct apoštolů představovat Boží církev.TV 183.2
Spasitel znal povahy mužů, které povolal. Věděl o jejich chybách a slabostech i o nebezpečích, jimiž budou muset projít. Uvědomoval si, jaká na nich bude ležet zodpovědnost, a s láskou v srdci se za ně modlil. Když učedníci spali na úpatí hory u Galilejského jezera, Ježíš vystoupil na vrcholek a celou noc za ně prosil. Za úsvitu je opět svolal, protože jim chtěl něco důležitého říci.TV 183.3
Učedníci již s Ježíšem nějakou dobu spolupracovali. Jan, Jakub, Ondřej, Petr, Filip, Natanael a Matouš s ním byli v těsnějším spojení než ostatní a stali se svědky většiny jeho zázraků. K nejužšímu kruhu Ježíšových učedníků potom patřili Petr, Jakub a Jan. Chodili s ním téměř všude, viděli jeho obdivuhodné skutky a naslouchali jeho slovům. Nejbližší ze všech však byl Ježíši Jan, proto je o něm psáno, že ho Ježíš miloval. Spasitel je měl všechny rád, ale Jan byl ze všech nejvnímavější. Byl mladší než ostatní a s dětskou důvěřivostí otevíral Ježíši své srdce. Jeho spojení s Kristem bylo nejtěsnější. Právě prostřednictvím Jana oznámil Ježíš svému lidu nejhlubší duchovní poselství.TV 183.4
V čele jedné ze skupin, do nichž byli apoštolové rozděleni, stál Filip. Byl prvním učedníkem, kterého Ježíš vyzval: “Následuj mě!” Jan 1,43. Filip stejně jako Ondřej a Petr pocházel z Betsaidy. Poslouchal kázání Jana Křtitele a slyšel, jak Jan prohlásil, že Kristus je Beránek Boží. Filip upřímně hledal pravdu, ale nebyl příliš ochotný uvěřit. Sám se sice ke Kristu připojil, ale to, co řekl Natanaelovi, prozrazuje, že nebyl zcela přesvědčen o Ježíšově božství. Přestože hlas z nebe oznámil, že Kristus je Božím Synem, Filip jej pokládal za “Ježíše, syna Josefova z Nazareta”. Jan 1,45. Jeho nedůvěra se projevila i při nasycení pětitisícového zástupu. Ježíš ho zkoušel otázkou: “Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?” Filip nedůvěřivě odpověděl: “Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.” Jan 6,5.7. Ježíše jeho slova zarmoutila. Filip viděl jeho činy, poznal jeho moc, a přesto nevěřil. Když se ho Řekové vyptávali na Ježíše, nevyužil příležitosti a nepřivedl je ke Spasiteli, ale šel o tom povědět Ondřejovi. Nedostatek víry se u Filipa projevil i v posledních chvílích před ukřižováním. Když Tomáš řekl Ježíši: “Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?” Spasitel odpověděl: “Já jsem ta cesta, pravda i život… Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.” A Filip nedůvěřivě řekl: “Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!” Jan 14,5-8. Tak nechápavý a malověrný byl učedník, který tři roky chodil s Ježíšem.TV 183.5
Pravým opakem Filipovy nedůvěry byla dětinská víra Natanaela. Natanael byl neobyčejně opravdový a upřímný a všechno přijímal vírou. I přes své nedostatky byl Filip Ježíšovým žákem a nebeský Učitel trpělivě snášel jeho nedůvěřivost a nechápavost. Když na učedníky sestoupil Duch svatý, stal se Filip učitelem podle Boží vůle. Věděl, o čem mluví, a učil posluchače s přesvědčivou jistotou.TV 184.1